Klíčový okamžik nastal v závěru první půle.
"Bylo to po rozehraném rohu," začal osmadvacetiletý levý obránce líčit situaci.
"Narazil jsem si míč s Pavlem Horváthem, dal jsem si ho do běhu a šel mezi dva sparťany. Ucítil jsem nohu Hušbauera, kontakt tam byl. Z mého pohledu jasná penalta."
Podívejte se na záznam a posuďte sami.
Český reprezentační bek mluví pravdu, když říká, že kontakt tam byl. Televizní záznam však odhalil fakt, že ještě než se levá noha Limberského "zkontaktovala" s levou nohou Hušbauera, tak plzeňský bek padl...
"Nechci se k tomu vyjadřovat. Kontakt tam byl stoprocentní, jasná penalta. Kdyby mě nezahákl, tak bych mohl jít dál," tvrdil Limberský po zápase novinářům.
Sparťané naopak říkali: "Padal už třicet čtyřicet centimetrů před Hušbauerem."
Penalta rozhodla, navíc do té doby zajímavý zápas skončil a v druhé půli už vzrušující okamžiky šlágr postrádal.
"Byli jsme lepší, zaslouženě jsme vyhráli," prohlásil Limberský.
Týden před zápasem prodělal silnou virózu, bral antibiotika. Kvůli nemoci přišel o kvalifikační zápas národního mužstva v Dánsku (0:0). "Čtyři pět dní jsme ležel poctivě, chtěl jsem se vykurýrovat. Další tři dny mi stačily na to, abych se dal do kupy, i když v závěru mi síly ubývaly."
Přesto patřil k nejlepším na hřišti. Dovolil si několik parádiček. Nejvíc vidět byla ta, jak na vlastní půlce čelem ke svému brankáři dobíhal míč, za ním sprintoval Kadlec.
"Tušil jsem, že je hned za mnou a počítal s tím, že dám malou domů," poznamenal Limberský.
Nedal přihrávku k brankáři, ale protivníka si elegantně přehodil a založil útočnou akci. "Vyšlo to," usmíval se. "Kdyby ne, asi by mi trenér Vrba vyčinil," dodal Limberský.
