Třicetiletý útočník, který má být lídrem, se trápí a Sparta s ním.
Protože v pondělí jen remizovala v Českých Budějovicích, má po třech kolech jen čtyři body a na čelo tabulky, kde utíkají rivalové Slavia a Plzeň, jich ztrácí už pět.
A zodpovědnost za pomalý rozjezd nese i Kozák, kterému to nestřílí.
„Ale já z toho nervy nemám. Libor výborně pracuje a do šancí se dostává. Věřím, že se probudí a začne je proměňovat,“ doufá už tři týdny trenér Václav Jílek. „Nemám důvod nad ním lámat hůl.“ Na to je skutečně ještě brzy, ale očekávání je na místě – Sparta Kozákovy góly zoufale potřebuje. Kde mohla být, kdyby čahoun s osmnáctkou na zádech proměnil aspoň polovinu svých šancí?
A že už jich bylo!
Dvě v úvodním zpackaném zápase doma proti Slovácku.
Pak tři proti Jablonci, z toho dvě tutové: nejdřív hlavou netrefil prázdnou bránu, pak pálil vedle i z malého vápna.
A naposledy další dvě v Budějovicích: nepřesná hlavička a prováhaná střela zblízka, kterou domácí obrana srazila na roh.
Pavel Novák z Českých Budějovic a Libor Kozák ze Sparty (vpravo).
Jako by najednou to, co bývá automatické, přestalo fungovat. Kozák tak moc chce, až mu přemíra snahy svazuje nohy.
Jedenáct střel už nasbíral, z celé ligy jich má víc jen další sparťan Hložek. Jenže zároveň jen dvakrát trefil bránu: jeho rány i z vyložených pozic létají mimo terč.
Což Spartu brzdí.
Přitom kanonýra, o kterého by se mohla opřít, nutně potřebuje. A Kozák, třicetiletý borec ošlehaný italskou a anglickou ligou i starty za reprezentaci, měl ideální předpoklady tuhle roli splnit.
Během jara v Liberci se osvědčil jako klasický buldozer do vápna, který se procpe do šance silou a umí v pravý čas nastavit nohu nebo trknout hlavou.
Otřepal se ze zdánlivě nekonečné série těžkých zranění, která ho srazila z Premier League až do spodních pater druhé italské ligy.
Za půl roku nasbíral sedm gólů, zvedl si sebevědomí, vrátil se do okruhu kandidátů na reprezentační dres a sám poznal: Ještě se můžu prostřílet výš!
Není divu, že když se Spartě v létě naskytla možnost ho přivést po skončení smlouvy zadarmo, neváhala. A Kozák se zaradoval: „Těším se. Na nároky jsem zvyklý a Sparta je pro mě další velká výzva.“
Problém je v tom, že aby svou roli mohl plnit na sto procent, potřebuje souběh hned několika důležitých okolností.
Potřebuje, aby se dařilo týmu – tak, jako třeba Laziu před šesti lety v Evropské lize. Všechno šlapalo, postupovalo se, Kozák střílel góly a Evropa mu tleskala. Zastavil se na deseti trefách a vybojoval si vysněný přestup do anglické Aston Villy.
Zároveň potřebuje cítit absolutní důvěru od trenéra i spoluhráčů. Být v centru dění, v pozici tahouna, kopat penalty, jít příkladem.
Ale ze všeho nejvíc potřebuje věřit sám sobě. Jakmile mu hlavou začnou létat pochybnosti, na hřišti není poloviční, ale čtvrtinový.
Přitom si uvědomuje, že Spartě potřebuje splatit důvěru. Vždyť kouč Jílek na něj vsadil a dokonce mu v prvních dvou kolech svěřil i kapitánskou pásku. Čekal, že za mazákem, který válel mezi evropskou elitou, spoluhráči půjdou – a že je přístupem dokáže vybláznit.
Zatím ale ze všeho nejvíc potřebuje podporu sám. Často schovává hlavu v dlaních, nebo ji zaboří do trávníku, dlouho zpytuje svědomí, rozčiluje se sám na sebe.
Těšit ho může snad jen to, že u soupeřů respekt neztrácí.
„Výborný útočník,“ vydechne příbramský držák Jan Rezek, kterého zápas proti Spartě čeká v neděli. „Dokáže si najít prostor, každý zápas má šance. Trochu se bojím, aby to neprotrhl proti nám.“
Recept, jak z krize ven, sám Kozák dobře zná – prozradil ho, když se v lednu o kariéře dopodrobna rozpovídal pro server bezfrazi.cz.
„Štěstí jsem si vždycky přitáhl vlastní prací, nikdy mi nespadlo do klína,“ vyprávěl. „Ovlivnit ho vždycky můžu jenom já.“
To stoprocentně platí i teď.
