Místo po úspěšném Brianovi Priskem obsadil jeho dánský krajan, který už rok a půl pomáhal coby asistent. Teď je v hlavní roli a má za úkol navázat: obhájit titul a zkusit zhmotnit sen o Lize mistrů.
„Velká čest, ale taky zodpovědnost,“ uvědomuje si. „Fungujeme jako tým, ale já nastavuju směr. Do mě se bude šít, když věci nepůjdou tak, jak se očekává.“
Což musí být proti roli asistenta dost velká změna.
To bych rozdělil na dvě části. Když si vezmu jen náplň práce jako takovou, pak samozřejmě, je to velký skok. Člověk musí jednat jako lídr, musí si osvojit pár nových věcí. Ale jestli je něco, co jsem se za léta ve fotbale naučil, pak to, že musím za všech okolností zůstat sám sebou.
Daří se to?
Když se zeptáte lidí, kteří mě dobře znají, jestli jsem se po dovolené vrátil jako jiný člověk, věřím, že odpovědí: Určitě ne. Chci být pořád svůj. Náplň práce se může měnit, ale kdybych nebyl autentický, nepomůže mi nic.
Něco změníte určitě, ne? Napadá mě, jestli budete dál na lavičku sedat v teplákovce.
Uvidíme. Rozhodně nečekejte, že bych najednou začal nosit kravatu, chci se při zápasech hlavně cítit pohodlně.
Nesnáším lidi, kteří nasazují masku. K fotbalu to patří, ale nepatří to ke mně.
