„Rok jsem nehrál, takže jsem se na to těšil a zápasy si jednoznačně užívám,“ říkal po zápase s Olomoucí jedenatřicetiletý ofenzivní záložník s bohatou klubovou i reprezentační minulostí. Ve chvíli, kdy mu radost z návratu kazil jen výsledek zápasu, v němž Hradečtí poprvé v nové aréně prohráli.
Zápasové minuty vám rychle přibývají, úplně jste vynechal jen jednou, bylo to tedy vcelku jednoduché po roční pauze naskočit do zápasového rytmu?
Pravdou je, že po prvních utkáních jsem byl takový víc bolavý. Často jsem cítil zadní stehenní sval, ale začal jsem na tom pracovat. Pomáhají mi lidi z klubu, byl jsem jednou i na prohlídce u pana Koláře, bavili jsme se o tom. Mám kolem sebe lidi, kteří se mi snaží pomoct a kteří mi vytváří skvělý servis. Věřím, že se zápasy, které budou snad přibývat, se to bude zlepšovat.
Hradec Králové - Olomouc 1:3, první domácí ztráta. Hosté zvládli utkání otočit |
Radost ze hry je na vašich výkonech vidět...
Rok jsem nehrál, takže jsem se na to těšil a zápasy si jednoznačně užívám. Není to jednoduché, protože zápas je něco jiného než trénink, to tak prostě je a není to žádná fráze. Na druhou stranu mám obrovskou chuť, která přebíjí to, že jsem neměl zápasovou praxi.
Vedení klubu i trenéři při vašem představování mluvili i o tom, že byste svými zkušenostmi měl týmu pomoci v příjemné, ale náročné sezoně v nové aréně. Jak tohle podle vás zvládáte?
Snažím se klukům pomáhat, chci jim jít příkladem a poradit to, co mi radili starší hráči nebo co jsem měl možnost okoukat ve světě. A snažím se působit optimisticky. Asi už jsem do toho dorostl, na druhou stranu si myslím, že jsem v hlavě pořád trochu dítě, a jsem rád, že jsem takový. Stáří si tolik nepřipouštím, i když vím, kdy je potřeba to vzít na sebe a mančaftu něco říct, tak to vycítím a řeknu to. Ale určitě nejsem ten typ fotbalisty, který si hraje na starého. Když je potřeba, vezmu bránu, není tam žádný problém.
Královéhradecký křídelník Ladislav Krejčí se raduje ze svého gólu v utkání proti Olomouci.
Pro většinu vašich spoluhráčů je obrovskou novinkou stadion, na kterém mohou hrát domácí zápasy, vy jste jich ve své kariéře zažil už hodně, jak vnímáte ten hradecký?
Musím říct, že kdyby všechny stadiony v české lize byly jako tady, tak by šla ohromně nahoru. Chodilo by ještě daleko víc lidí, což vidíte i vy sami, jste toho součástí. Za mě je to moc povedený stadion, uzavřený, já tomu říkám „kotlík“. Je skvělý, atmosféra na něm úžasná, líbí se mi zachovaná lízátka, je na tom vidět kus historie.
První dva zápasy v nové aréně jste vyhráli a získali šest bodů, proč to podle vás nevyšlo i v tom třetím, ve kterém jste Olomouci podlehli 1:3?
Podle mého názoru jsme zápas odmakali, odpracovali, ale dostali jsme strašně hloupé góly a vepředu jsme tam při našich šancích a závarech byli málo agresivní, abychom míč do branky dotlačili. Olomouc sice byla silná na míči, držela ho, ale nemyslím si, že by si vypracovali nějaké velké šance. Bohužel dvě akce zahrála dobře a ty skončily gólem. Naopak my jsme dali jen ten můj gól, přitom mi přišlo, že těch závarů jsme měli víc.
