Zachytal si na mistrovství světa, čtyři sezony nastupoval v Anglii za Queens Park Rangers, v počtu čistých kont (má jich 164) je třetím nejlepším v pořadí českých gólmanů.
A taky zažil, jaké to je, nechat Brno za sebou ve zpětném zrcátku a namířit si to do Prahy. Do Sparty, kterou v Brně fanoušci nenávidí.
Neexistuje pro ně horší varianta, jak se posunout v kariéře dál, než obléct na sebe rudý dres velkoklubu z Letné.
„Jestli je to nejtěžší možnost pro přestup?“ zamyslí se Libor Došek, ještě nedávno prvoligový kanonýr z Brna. Za Spartu mezi lety 2005 až 2009 odehrál 86 utkání. „Možná to tak lidi berou, ale fotbalový život je krátký. Když se ozve Sparta, že má zájem, tak je jedno, jestli je člověk z Brna, nebo z Ostravy. Možná jít tam z Baníku je ještě horší než odtud. Ale o tom to není. Hráč se posune fotbalově i finančně, může to využít jako další odrazový můstek,“ posuzuje Došek.
Hlavně se nezbláznit
Pár fotbalistů – Stejskal je mezi nimi – si to namířilo na Letnou z Brna rovnou. Mnoho dalších – k nim zase patří Došek – to vzalo s „mezipřistáním“ v české lize nebo v zahraničí.
Co je pro hráče lepší? Došek si je jistý, že je to úplně jedno.
„Rok a půl jsem strávil v Liberci a stejně to nehrálo roli. Sparta je Sparta, tam jsou úplně jiné tlaky než kdekoliv jinde. Člověk si na to musí zvyknout. Pozná to, až tam je, a dokud to nezažije, tak vůbec neví, o čem je řeč.“
Mluví především o tlaku na výsledky a o konkurenci na všech postech. „Tlak na vítězství je obrovský. Jak to nejde, už slyšíte: Došek ven, Hřebík ven. Musíte se obrnit a zvládnout to,“ říká bývalý střelec.
V roce 2005 ho Sparta představovala jako posilu společně se Zbyňkem Pospěchem, kterého koupila ze Slovácka. Za 45 milionů korun oba, psalo se. Došek měl Letenské vyjít na 25 milionů.
Taková suma!
„Ale to může být hráči úplně jedno, za kolik peněz jde. Když se domluví všechny strany a jsou všichni spokojení, proč by to měl řešit?“ míní Došek, že visačka s vysokou cenou by fotbalistu při otevření dveří ve Spartě znervóznit neměla.
Ladislav Krejčí v brněnském dresu
Vždyť jsou i jiné faktory, z nichž se jednomu umí rozklepat kolena. Třeba vlastní výplata. Známější hráči v jedné šatně. Jejich lepší auta na parkovišti.
„Nesmí se z toho zbláznit. Je to Sparta, tedy špička, všechno je tam kvalitnější, náročnější, lépe zabezpečené, to jde ruku v ruce. S tím se musí počítat,“ podotýká Došek. Kdysi vedle stadionu Sparty parkoval svůj relativně obyčejný Ford Mondeo.
„Vedle stála úplně jiná auta. No a co? Na trávníku se stejně nehraje na to, kdo čím jezdí. Asi z toho kluci srandu měli, ale to je právě ta sportovní kabina a její vtípky. Tak to funguje a je to tak super. Člověk musí umět přijmout i vrátit,“ říká.
Z pozice vedoucího mužstva Zbrojovky měl Krejčího v poslední době denně na očích. Vídal ho, když se v únoru mluvilo o jednání s Plzní, i teď na konci druholigového ročníku, než zamířil do Prahy. „Půl roku se řešilo, kam půjde, tak si myslím, že připravený na to je. Laďa je dobrý kluk i hráč,“ soudí Došek.
„Chci věřit, že na takový krok je zralý. Hlavně ať je zdravý, absolvuje celou přípravu – a pak do kádru zapadne. Třeba si tam na šanci i počká, ale je potřeba zůstat pozitivní a makat. Jiná cesta není. Šanci snad dostane. Nekupovali ho, aby ho nechali sedět,“ míní.
Pražáku! řvali na Stejskala
Je to už pětatřicet let, co byl Stejskal ve stejné pozici jako Krejčí teď. Odehrál v Brně druholigovou sezonu s tím, že se mužstvo pokusí postoupit, což se ale nepodařilo.
A ozvala se Sparta.
„Jo, ta Sparta v Brně nenáviděná,“ ví dnes.
Brňané ve SpartěStejskal byl hvězdou, Kuncl se rychle ztratil
|
Jenže taky už chytal za reprezentační jedenadvacítku, ligu okusil na vojně v Chebu. Zaseknout se o soutěž níž se mu nechtělo.
„Nebral jsem v potaz vztah fanoušků mezi kluby nebo lidí mezi městy. Ve fotbale jsem chtěl něco dokázat a ve Spartě byla tehdy obrovská perspektiva,“ vzpomíná.
To se psal rok 1984. O čtyři roky později měl Stejskal na vlastní kůži zažít, jakou odezvu jeho působení v Praze má.
„Pražáku!“ řvali na něho diváci za Lužánkami, na jeho kdysi domácím stadionu, kam se Spartou přijel k semifinále Českého poháru. Čtyřicet tisíc lidí nenávistně řičelo.
„Možná nevěděli, že jsem Brňák, nebo mě chtěli urazit... Tak prosím, ať si to dopřejí,“ říká Stejskal s nadhledem. „Ke Spartě a ke Slavii je tam vždycky nenávist, ale ta sportovní. Já vždycky říkám, že kdo chce jít do zahraničí, měl by napřed ukázat v jednom z pražských S, jestli takový tlak ustojí. S atmosférou si musí poradit,“ nabízí bývalý reprezentant další rozměr rivality.
Ostatně střelec jediného gólu Zbrojovky z onoho pohárového utkání, Roman Kukleta, Brňák jak poleno, šel do Sparty hned v létě 1988 taky. „Roman byl svůj, držel si brněnský hantec, často do Brna jezdil. Taky to ale bral tak, že se do Sparty vydal hrát lepší fotbal. Lidi ho tam měli rádi. Roman si věřil, že góly bude dávat i ve Spartě, což dokazoval, a zbytek neřešil,“ vzpomíná na Kukletu, který již není mezi živými, Stejskal.
I Hašek přišel odjinud
Stejně jako Došek, ani on nepřikládal velkou váhu tomu, že si před odchodem do Sparty vyzkoušel působení i jinde než v Brně. U Stejskala to byla vojna.
„Výhodu jsem měl spíš v soustředěních s jedenadvacítkou nebo olympijským výběrem. Tam hráči ze Sparty byli, takže jsem je odtud znal,“ ohlíží se. Nakonec stejně zjistil, že jako Brňák v Praze se nervózní cítit nemusí.
„Rodilých Pražáků tam moc není, ani tehdy tam nebyli. Jenom Míša Bílek byl odchovancem. I tací sparťani jako Ivan Hašek nebo Horst Siegl tam přišli z Nymburka, respektive z Karlových Varů. Ve Spartě na Pražáka skoro nenarazíte,“ líčí Stejskal pobaveně.
