Trenér Lars Friis si tehdy zasloužil ještě trochu času, třeba už proto, že v létě protlačil tým přes zrádnou kvalifikaci po devatenácti letech do Ligy mistrů. Nebo proto, že už předtím jako pravá ruka předchozího kouče Priskeho zásadně přispěl ke dvěma titulům.
Bylo fér to s ním ještě zkusit, i když se během podzimu tým rozsypal a protrápil obdobím s jedinou výhrou z osmi zápasů.
Ale teď? Déle už Sparta čekat nemůže. Leda tak do konce sezony, protože měnit kouče, pokud není připravená náhrada a velmi pravděpodobně by tým dostali na povel spoluzodpovědní asistenti, by nedávalo žádný smysl.
Pokud platí, že Friis složení týmu v létě posvětil, ukazuje se, že vsadil na špatné koně. Nemá kam sáhnout, zjevně tápe, když potřebuje hru oživit a zvrátit zápas.
