Byla to hotová televizní válka a šlo o obrovské peníze - o 120 milionů korun. Někdejší státní televize měla ve zvyku točit ligový fotbal, aniž ji to něco stálo. Myšleno aniž by platila klubům za vysílací práva.
Jenže po sametové revoluci se poměry v domácím fotbale změnily, dvojnásob se vznikem samostatné české ligy v srpnu 1993 a trojnásob s nástupem Novy na televizní trh zjara 1994. Průkopník na trhu komerčních televizí si koupil vysílací práva na první i druhou fotbalovou ligu. Monopol České televize se zhroutil.
To bylo, když......Česká televize nesměla vysílat ligový fotbal Zajímavé i kuriozní příběhy z dvacetileté historie domácí fotbalové ligy vám připomeneme v novém retro seriálu "To bylo, když..." Pravidelně ho najdete každý čtvrtek během rozehrané ligové sezony. |
"Jezdili jsme se štábem na ligové zápasy, ale na stadion nás pořadatelé nepouštěli. Měli zákaz. Tak jsme točili z okolních míst, kde se dalo. Byla to partyzánština," vzpomíná Jaromír Bosák.
Obcházeli okolní domy a ve vyšších patrech zvonili na úplně neznámé lidi. "Dobrý den, jsme z České televize a potřebovali bychom od vás z balkónu natočit zápas Bohemky. Můžeme?" ptali se. Vyjevení lidé nechápali: dělá si z nich někdo blázny?
"Ale jakmile jsme jim vysvětlili situaci, tak nás pustili dál a sami nás vedli tam, kde bude nejlepší výhled," popisuje Bosák. "Vařili nám kafe, dávali upečenou nedělní buchtu. No, co vám mám povídat, servis lepší než dnes při ligovém zápase a ještě hromada dobrodružství k tomu."
Nova měla kameramany na stadionu a reportéři zpovídali hráče přímo na trávníku, zato parta z České televize točila ligu pirátsky. Ze soukromých bytů, ze střech činžáků, v Brně na kopci nad stadionem, v Drnovicích na střeše mateřské školky...
Téměř dvacet let staré vzpomínky se vybavují i Pavlu Čapkovi, dalšímu fotbalovému moderátorovi: "Pro mě bylo nejpikantnější, když jsem dělal zápas v Českých Budějovicích z Černé věže." Mimochodem, tato turistická atrakce je 72 metrů vysoká a od stadionu na Střeleckém ostrově vzdálena více než kilometr.
Celý problém kolem televizí byl daleko vážnější, než se z dnešního pohledu zdá. A táhl se celými počátky samostatné české ligy.
Kluby byly chudé, hledaly každou korunu. Fotbalový svaz jim chtěl pomoci na principu, jaký byl běžný ve vyspělém světě, kde se vysílací práva pro televizní přenosy prodávají. Prostřednictvím své marketingové společnosti STES jim slíbil rozdělit 150 milionů korun ročně výměnou za poskytnutí reklamních ploch na stadionech, při přenosech a na další obchodní aktivity.
Sestřihy z ligyPrvoligová videa Na portálu iDNES.cz najdete exkluzivně videosestřihy ze všech zápasů první ligy. |
Jedenatřicet klubů první a druhé ligy smlouvu podepsalo a bylo připraveno ke spolupráci s Novou.
Pouze Sparta, ten nejdůležitější, řekla rázné NE! Chtěla víc peněz a na truc se domluvila s Českou televizí.
Rozhořela se televizní válka, kterou všechny strany vyhrotily. Fotbalový svaz třeba rozhodnutím z března 1994, kdy vystavil České televizi akreditační podmínky, podle kterých mohla obrazové zpravodajství z ligy vysílat jen ve zpravodajském pořadu Události - v několikavteřinových šotech, bez rozhovorů. Jinak to měla zakázáno. Například ve fotbalovém magazínu Poločas (dnešní Dohráno) by tedy oficiálně mohly být uvedeny jen holé výsledky. Slovně a bez obrázků!
Začala éra naschválů a soudních pří. Kameramani lezli na střechy činžáků. Zdálky točené obrázky bývaly roztřesené, některé góly kamery vůbec nezachytily - ve výhledu totiž část hřiště chyběla. Co ale nechybělo, bývala zábava. Pro novináře i diváky.
"Teď přijde přihrávka zpoza stavebního materiálu," ozvalo se třeba v reportáži při popisu nádherného pasu. A míč najednou přiletěl do záběru, aniž by bylo jasné, kdo a odkud ho poslal.
"Dnes by točit fotbal z činžáku nešlo," říká Čapek. "Stadiony jsou přestavěné, s novými a vyššími tribunami, navíc zakrytými, takže málokde se dá na zápas koukat z dálky."
Doba se za dvacet let pronikavě změnila. Televizních společností existuje v současnosti spousta a na stadion se dostane bez problémů každý, kdo požádá o akreditaci a splňuje její podmínky. Kdykoliv po zápase si může odvysílat šot, odchytit si hráče na rozhovor. Půlka prvoligových zápasů jde v přímém přenosu - dva na ČT Sport, dva v produkci Novy (Fanda a Nova Sport).
"Fanoušci můžou vidět během týdne v různých televizích třicet fotbalových přenosů z různých lig, z různých soutěží, až z toho mají ušlehanou hlavu," říká Čapek.
To je něco jiného než v dubnu 1994, kdy se třásli alespoň na jeden zápas týdně a trnuli, jak se vyvine souboj České televize s Novou, když se obě chystaly vysílat přímý přenos z derby Sparty se Slavií. Až den před zápasem se vyřešila šarvátka, kdo dostane přednost.
Nakonec zkrotla i výbojná Sparta a 1. června 1994, v poslední možný den splnila podmínku pro přihlášku do dalšího ročníku fotbalové ligy - poskytla svá vysílací práva, jak to už dávno předtím udělaly ostatní kluby.
Pozvolna ubývalo výstřelů, Jaromír Bosák mohl svléknout maskáče a fotbal se po troškách vracel na obrazovku České televize v normální podobě. Éra dobrodruhů byla pryč.
