„Je to hrozné, nic příjemného,“ komentuje pád Karviné, jíž přišel pomoci v zimě. „Dříve jsem byl zvyklý spíše vyhrávat. Tohle se kouše těžko. K tomu jsem docela emotivní hráč, což bylo vidět v předchozím domácím utkání (rukama odstrčil zlínského Janetzkého, načež ho rozhodčí Berka po konzultaci s videoasistentem vyloučil). Pokaždé mám velkou chuť uspět a vyhrát.“
Co se stalo, že nyní prohráváte?
To bych také rád věděl. Snažím se makat, přidávat si, ale asi to nestačí. Fakt nevím. Rozhodně to není nic příjemného. Mrzí mě, že jsem v Karviné nepocítil více radosti z výher, ale když vezmu naše domácí zápasy, kolikrát jsme do osmdesáté minuty vedli, ale bohužel to nestačilo. A i to je příčina sestupu.
Cítil jste po té červené kartě se Zlínem velkou křivdu?
V tom okamžiku na hřišti ano. Měli jsme třicet pět minut hrát přesilovku my, když mě předtím Matejov trefil přes lýtko. Sudí to však vyhodnotil jinak. Moc jsem chtěl v tom utkání vyhrát, byla to jedna z posledních šancí, abychom udrželi naději na baráž. K tomu jsem dostal stop na dva zápasy. V klubu mi doporučili, abych se k tomu nevyjadřoval, ale s trestem, který jsem dostal, nesouhlasím. Uznávám ale, že to byla moje chyba, velká chyba, ne zkrat, jak jsem to nazval dříve. Nesmím si to však dovolit.
Dvě utkání jste kvůli trestu byl jen na tribuně. Jaké to bylo?
Šílené. Celý týden trénujete, připravujete se a ve finále zápas neabsolvujete. Je to strašný pocit. Nesl jsem to špatně a doteď mě to ještě nepřešlo. Už to ale nezměním.
Když jste v zimě přicházel a poznal atmosféru v týmu, nebyla v něm přece jen poraženecká nálada?
Ne, protože přišlo hodně dalších nových hráčů. Nebyli jsme tak zatíženi nevydařeným podzimem. K tomu nám vyšel začátek jara (výhra v Praze nad Slavií 1:0), kdy jsme z úvodních dvou kol získali čtyři body. Ale mohlo jich být šest, nebýt toho, že jsme doma s Jabloncem (1:1) dostali gól v osmdesáté čtvrté minutě. Cítil jsem se dobře, jen mi možná trvalo déle, než jsem fotbalově dospěl. Ale fotbal si užívám a jsem rád, že jsem zdravý a mohu hrát.
Dá se fotbal užívat, když sestupujete?
Dá, nedá... Někdo dole hrát musí. Bohužel jsme to my. Ale mám rád ten tlak, když o něco jde. Rád furt o něco hraju. Pořád mám v sobě motivaci. Žene mě to dopředu.
Už tušíte, kde budete v příští sezoně? Údajně se o vás zajímá Olomouc.
Také se to ke mně doneslo. Ale uvidíme, smlouvu v Karviné mám do konce června. Zatím ani nic podepsat nemůžu. Pořád jsem ale věřil, že se s Karvinou zachráníme. Soustředil jsem se na jeden cíl a ten nevyšel.
Nemáte obavy, že z vás po sestupu s Příbramí a Karvinou bude takový smolíček a nikde vás nebudou chtít?
Doufám, že teď naopak budu štístko. Ty smolíčky jsem si snad už vybral, takže by se vše mohlo obrátit. Ale v týmu, kam půjdu, raději nebudu prozrazovat, že jsem dvakrát sestoupil... Jenže už se to asi se mnou nese (usmívá se).
Úterní remízou s Teplicemi 2:2 jste pomohli Pardubicím, které mají velkou naději vyhnout se baráži a vy k nim máte blízko, že?
Ve vzájemných zápasech jsem si přál, ať vyhrajeme my. Když už je jasné, že se nemůžeme zachránit, tak to přeji Pardubicím. Mám tam rodinu.
Pardubický útočník Pavel Černý je váš bratranec. Nemotivoval vás, abyste Teplice obrali o body?
Čekal jsem, že něco přiletí. Ale nic. Přitom si často píšeme a hecujeme se, máme to rádi. A také se dost sázíme, jako před naším vzájemným zápasem na konci základní části.
Oč šlo?
Zvítězili jsme 3:2, takže jsem vyhrál grilovačku u něj. Všechno zaplatí.
Co byste mu vzkázal teď?
Že mi v souvislosti s těmi mými sestupy může děkovat, a vlastně i celé Pardubice, protože v zimě jsem měl nakročeno k nim...
