Minulých sedm kol nechyběl na hřišti ani minutu.
Přitom z něj mohl být plavec...
Závodně plaval jako žák, a to souběžně s fotbalem, jemuž záhy ještě na základní škole dal přednost.
„Hráli ho také rodiče, volba byla jasná,“ řekl jednadvacetiletý obránce. Připustil, že svou roli sehrálo i to, že jde o kolektivní sport. „Máte kolem sebe plno kamarádů, i když ty pořád mám také mezi plavci,“ usmál se.
Co vám plavání dalo?
Těžko říct, protože jsem s ním skončil už jako žák. Ale určitě některé kamarády.
Původně jste býval záložník. Jak to, že je z vás stoper?
Úplně na začátku jsem chytal. Ale taťka nechtěl, abych v brance zůstal. Říkal, že je to pro mě moc pohodlné, že se tam tolik neběhá. A tak jsem šel do středu pole, kde jsem hrál ještě jako junior. Tehdejší jihlavský trenér Průša mě pak zkusil na stoperu. A už jsem tam zůstal. Úplně se zapomnělo, že jsem býval střední záložník (usmívá se).
I vy?
Už se za něj také nepovažuji. Jsem stoper.
Vyhovuje vám to?
Jo. Na bránění jsem ale moc nebyl. Až v áčku v Jihlavě jsme se na to zaměřovali. Vyhovuje mi to skrz rozehrávku. Ve středu zálohy máte furt kolem sebe někoho z protihráčů. Jako obránce vás napadá akorát útočník.
Trenéři vaši rozehrávku oceňují. Je to spolu s hrou levou nohou vaše přednost?
Určitě. Hlavně už i táta mě učil nahrávat, takže to mám v sobě odmala.
Stoper by měl být i brousek. Umíte přitvrdit?
Umím, ale máme stopery Frýďu, Lišáka, což jsou všechno herní obránci. A jsou i důrazní, takže zatím jsem tu tvrdost moc nepotřeboval. K tomu bych nerad oslabil tým třeba nějakou zbytečnou červenou kartou.
Karel Pojezný z Ostravy Lamin Jawo ze Zlína v souboji.
Zmínil jste střední obránce Michala Frydrycha a Davida Lischku. K tomu se po zranění vrací Jaroslav Svozil. Takže konkurence na vašem postu je v Baníku velká?
Obří. Úplně. Šíleně veliká. Ale každého z nás to posouvá. A hlavně máme mezi sebou dobré vztahy. Nikdo není na toho druhého naštvaný, když nehraje. Přejeme si navzájem.
Z Pardubic jste se do Ostravy vracel s tím, že se porvete o místo v sestavě, což se povedlo.
Je to tak. A doufám, že za tím jsou moje výkony. Je však pravda, že se zranil Lišák, Frýďa měl na začátku sezony také zdravotní problémy, takže je to určitě i dílem štěstím.
Ale chytil jste se, takže budou mít další stopeři co dělat, aby vás ze sestavy vytlačili?
Doufám (smál se).
První ligu jste si poprvé zahrál za Pardubice. Pomohlo vám tamější jarní hostování k tomu, abyste se mezi elitou rozkoukal?
Získal jsem spoustu zkušeností, i když jsem tam toho moc nenahrál, protože jsem byl zraněný. Ale na zápasy jsem s klukama jezdil, nakoukl jsem do první ligy, poznal její atmosféru, viděl jsem, že je to velký rozdíl oproti druhé lize. I pokud jde o fanoušky, o návštěvy na zápasech. Zažil jsem i derby Pardubice – Hradec Králové. To bylo fakt těžké.
Zajímala se o vás i Mladá Boleslav, ale slyšel jsem, že jste se byl v Ostravě podívat na fotbal a pro Baník rozhodla atmosféra, kterou jste viděl v hledišti. Je to tak?
Ano, hodně mi to při rozhodování pomohlo. Baník má nejlepší fanoušky v lize. To si troufám říct. Je úplně něco jiného hrát před tisíci lidmi, anebo před skoro plnými tribunami.
Je pravda, že když si chcete pročistit hlavu, tak rád vyrážíte do přírody?
Hlavně moje přítelkyně, takže raději chodím s ní. Máme oblíbené lesy kolem Ostravy, ale když jsme u ní, u Zlína, tak krásné jsou třeba výšlapy na Hostýn. Ale už jsme byli i v Beskydech na Lysý hoře... Vlastně na Lysééé hoře.
Už přivykáte zdejší mluvě?
Lidé tady nebyli moc přívětiví, když jsem u některých slov použil špatnou koncovku... Ale jsem z Jihlavy a ta je ještě dobrá, tam to není až tak moc pražské.
Údajně odmalička fandíte Spartě.
Máme to v rodině. Jako malý jsem chvíli na Spartu jezdil i trénovat, ještě v přípravce. Ale postupně mě to opouštělo. Pokud bych měl přát Slavii, anebo Spartě, vždy si vyberu Spartu.
To byste ale v Ostravě říkat neměl...
Teď už samozřejmě volím Baník! Co jiného.
