Co bude dál? To zatím Vacek sám netuší.
Je mu čtyřiatřicet, ale opotřebovaný se necítí. Naopak: je odhodlaný dokázat, že ještě na nejvyšší úrovni může pokračovat. I když už asi v jiném než zelenobílém dresu.
„Když jsem před třemi lety do Bohemky přicházel, měli jsme já i klub jiné představy o tom, kde se teď budeme nacházet. Ambice byly vyšší,“ uvědomuje si. „To se ve fotbale bohužel někdy stává. Přicházel jsem, když Bohemka bojovala o udržení v lize, a jsem rád, že tenhle dílčí cíl jsme tenkrát zvládli. Pak jsme všichni očekávali, že nastane progres. To platilo i pro mě osobně, protože jsem před Bohemkou v Dánsku nenastupoval.“
Proč tedy angažmá v Ďolíčku nakonec neklaplo podle představ?
Přicházel jsem za trenéra Haška, kterého jsem zažil už ve Spartě. Dokázal tým skvěle připravit takticky i fyzicky, což bylo pro soupeře vždy nepříjemné. Věděl jsem, co od něj čekat, a vize klubu se mi celkově líbila. Pod ním se naše hra zvedla, ale výsledkově to pořád nebylo ono. Navíc se nám nepovedl pohár s Chlumcem, vypadli jsme a trenér Hašek skončil. Tehdy přišel trenér Klusáček a já velmi brzy začal cítit, že nejspíš nebudu jeho kůň.
Proč Bohemians? Trenéru Haškovi vděčím za hodně, řekl Vacek |
Co to znamenalo?
Vždycky jsem fotbalu dával maximum, věděl jsem, že se mi to dřív nebo později v dobrém vrátí. Ale taky vím, že každému hráči roste výkonnost s pravidelnou vytížeností - a já postupem času moc vytížený nebyl. Jsem typ hráče, který potřebuje být často u míče, hodně kombinovat. Nemám problém s běháním, naopak, ale naše hra se postupem času víc stáčela k jednoduchosti a mezihra se vytrácela. Tam jsem cítil, že nedokážu týmu pomoci tak, jak nejlíp umím. Systém, kterým chtěl hrát trenér Klusáček, mi typologicky tolik neseděl. Vnímal jsem, že trenér má ode mě jiná očekávání.
Čekal jste víc i sám od sebe?
Prvotní chybu vždycky hledám u sebe, takže rozhodně ano. Čekal jsem, že týmu daleko víc pomůžu. A taky že budu mnohem více času trávit na hřišti, což se bohužel nestalo. Týmu se nedařilo a já už pak ani neměl moc možností to nějak zvrátit. I když jsem se na tréninku cítil dobře a myslím, že se mi i dařilo, často na konci týdne přišlo zklamání, že zůstávám jen na lavičce, nebo dokonce na tribuně.
Frustrovalo vás to?
Postupem času už hodně. Něco jsem v kariéře zažil, troufnu si říct, že i dokázal. Dva tituly se Spartou, dva poháry, zajímavá angažmá v Itálii nebo v Polsku, kde mě vyhlásili nejlepším záložníkem ligy. Fotbalem jsem se vždy chtěl bavit a to teď bohužel už nějakou dobu neplatí.
A v Bohemians končíte. Proč?
Pořád jsem věřil, že se ta situace zlomí. Že zase budu častěji nastupovat a klukům pomůžu. Ale stále víc a víc jsem cítil, že jdu hlavou proti zdi. Ke konci se mi už těžko hledala motivace. Trenér se mnou přestal mluvit. Průběžně jsem se o své pozici bavil se sportovním ředitelem, protože tam pořád bylo hodně nejasností. Pak ale přišel šok.
Jaký?
I když naše dohoda v průběhu podzimu zněla jinak, na přelomu roku mě kontaktoval sportovní ředitel pan Držmíšek zprávou, že už nejsem součástí áčka. Že se mi prodlužuje dovolená a můžu si hledat nové angažmá.
Přitom smlouvu máte do léta. Zaskočilo vás to?
Rozhodně. Myslím, že takové záležitosti by se měly řešit trošku jiným stylem. Minimálně dialogem a u stolu. Nepřišlo mi to úplně fér.
Teď se připravujete sám. Jak to koušete?
Udržuji se v kondici. Kromě běhání chodím hrát hokej, posiluji a také regeneruji. Rád bych pokračoval, fotbal mě pořád baví. Dokud neztratím tuhle touhu, chci hrát dál. Ale musí to dávat smysl mně i rodině a hlavně potřebuji cítit, že jsem v týmu chtěný.
Hodně se vám během kariéry dařilo v Polsku. Může být ve hře návrat?
Skoro každé přestupní období mám z Polska nějaký kontakt. To mě utvrzuje, že jsem tam zanechal dobrou stopu. Chci hrát, i když v rozhodování samozřejmě hraje roli i moje rodina. Věřím ale, že by se to dalo velmi jednoduše skloubit.
Je už na stole konkrétní nabídka?
Telefonátů už pár bylo, z Česka i ze zahraničí. Ale všem zatím říkám to samé: Musím si nechat všechno projít hlavou. Opravdu pro mě nebylo jednoduché vstřebat, že bych měl v Bohemce skončit zrovna takhle, protože se mi tam líbilo. Mám ke klubu pořád velmi pozitivní vztah, atmosféra byla vždy díky fanouškům skvělá a nejužší vedení klubu v čele s panem Jakubowiczem a jeho synem se ke mně chovalo pěkně a korektně. I proto mě ta situace mrzí, ale i takový je někdy fotbal.
Na konec nemyslíte vůbec?
Ne. Chci končit pozitivně. Už kvůli dětem, klukům Mateovi a Sebastianovi - nechci jim vysvětlovat, že to táta ve čtyřiatřiceti vzdal. Kdyby se náhodou v tomhle přestupním období nenašla ta pravá nabídka, jsem připravený se vrátit na Bohemku, dodržet smlouvu a pokračovat tak, jak mi řeknou. Ale třeba se všechno vyřeší už teď v zimě.
