Opravdu to s vámi nic nedělá?
Každé derby je něčím zvláštní. Má svůj náboj. Těším se. Ale jako trenér se potřebuji dostat do stavu, aby na mě dolehlo co nejméně.
Z vaší kariéry si vybavíte některá derby?
První moje derby jsme s Libercem vyhráli v Jablonci 3:0. Přišlo hodně diváků. Derby mají atmosféru. Na Spartu se Slavií chodí dvacet tisíc. Ale aby mi utkvěly speciální vzpomínky na derby než na jiné zápasy, tak to ne. Takhle to nemám. Tvrdě rozlišuju utkání, která něco lámou. Když se hraje o titul, o postup, o sestup, o poháry, finále Intertota. Není to tak, že bych byl chladný. Pro mě je to job, řemeslo. Udělat věci, jak mají být. Připravit tým. Když se do toho položíte emočně, tak ztrácíte nadhled a to není dobře.
Co vaše zkušenosti s derby ze zahraničí?
Moc si jich nepamatuju. A ani jsem jich moc nesehrál. V Řecku jsem byl chvíli, v emirátech jsou derby složitá, v Polsku je Plock malý klub, v Německu to byla zemská liga. Zajímavá byla federální derby mládežnických reprezentací. Byla hodně vyhecovaná, hlavně ze strany Slováků.
Musíte hráče před derby krotit?
Čím více emocí, tím lepší. Energie je ohromně pozitivní. Soutěživost vás ale nesmí ovlivnit natolik, abyste přestal přemýšlet bez taktických věcí, bez disciplíny. U mě platí, že tomu nepodléhám. Ale také abych vnímal, že je to derby. Že je to zápas, který má svoje zákonitosti.
