A dohnal tak svého tátu Michala, jenž se za Sigmu trefil na Andrově stadionu před dvaceti lety proti Drnovicím. Také tehdy z toho bylo vítězství 3:0.
Jaká je vaše další meta? Dohnat kamaráda Jakuba Plška, který se v lize trefil šestadvacetkrát?
Já gólů moc nedávám, ale můžeme to zkusit vyhecovat. Třeba jej jednou doženu. Bylo by to super.
Jak chutná první ligový gól před zraky táty?
Je to fantazie. Jsem za to strašně rád. Už v prvním poločase jsem měl pár dobrých příležitostí, které jsem mohl využít. Aspoň ve druhém poločase to padlo. Byla to důležitá branka na 2:0, která nás uklidnila. Pak jsme zápas kontrolovali.
Překvapila vás dálnice, která se před vámi rozevřela?
Úplně. Ale ukazovali jsme si to na videu, že když Jablonec ztratí balon, tak nemá úplně dobré návraty. Přesto překvapila, nečekal jsem takový prostor. V první fázi jsem hledal Mojmu Chytila, ale potom jsem viděl, že se k němu stahuje jejich stoper a mně se prostor otevřel dokořán. Prostě jsem běžel, do poslední chvíle jsem nevěděl, co s tím. Řekl jsem si, že zkusím vystřelit. Naštěstí to tam padlo.
Je nám už 23 let. Je nejvyšší čas, abychom převzali otěže v plné síle.
Nebyla to zrovna rána. Takhle jste střelu zamýšlel?
Ano, v první fázi jsem si to hodil doprava, počítal jsem s tím, že obránce roztáhne nohy, kam jsem střílel. Doufal jsem, že gólman i bránící hráč udělají pohyb opačným směrem. Dopadlo to tak, jak mělo.
Gólů jste mohl dát víc. V první půli jste měl dvě střely z voleje.
U těch nůžek jsem pořádně ani neviděl, kam to letělo, ale zkusil jsem to. U druhé střely šlo o nacvičený signál. Mojma Chytil střelu zblokoval, škoda. Rána mi celkem sedla, ale nevím, jestli nešla do středu brány. I kdyby to prošlo, gólman by to možná měl. Měl jsem i hlavičku. Gól mohl přijít dřív. Jsem ale rád, že jsem dal gól na 2:0. Hodně nás to uklidnilo. Zápas jsem si moc užil.
Měli jste ho pod kontrolou i díky dlouhé početní výhodě.
Od začátku jsme předvedli dobrý výkon. Měli jsme utkání pevně v rukou. I když musíme uznat kvalitu Jablonce. I v deseti nás v některých fázích zatlačil. Měli šanci, kterou naštěstí neproměnili. Jinak myslím, že jsme zápas až na pár situací plně kontrolovali. Šli jsme si za vítězstvím.
Úžasný zážitek, užil jsem si to, popsal olomoucký trenér Saňák vítězný záskok |
Minule v Teplicích jste vypadl ze základní sestavy a byla z toho porážka po pěti kolech, rychle jste se tak zase vrátil do jedenáctky. Měl jste větší motivaci?
Určitě. Vždycky, když hráč vypadne ze sestavy a pak do ní naskočí, chce ukázat maximum, že na to má, a dostat se zpátky. Já se o to snažil, doufám, že se mi to povedlo a že v tom budu jen pokračovat.
Před sezonou jste po zranění dokonce vypadl z kádru áčka a hrál za B-tým druhou ligu.
Na začátku sezony, když jsem byl přeřazen do béčka, jsem nečekal, že by to mohlo přijít takhle brzo. Jsem za to strašně rád. Myslím, že jsem v béčku předváděl kvalitní výkony. I teď se snažím, co to jde. Strašně si to užívám. Jsem vděčný za každý zápas, za každou minutu, co můžu strávit na hřišti.
Olomouc - Jablonec 3:0, domácí bez nemocného kouče využili přesilovku |
Pomohla vám v úvodu sezony důvěra trenéra béčka Chromého?
Určitě. Možná kdyby byl v béčku jiný trenér a mně se nepodařily některé zápasy, tak by mě třeba ani nepodržel v béčku a vystřídal mě. Jak říkáte, trenér Chromý mi vždy důvěřoval. Vždycky jsem pod ním hrál. Hodně mi to pomohlo.
Když vypadnete ze sestavy, snažíte se pak makat ještě víc?
To ani ne. Snažím se makat vždy na sto procent. I v tréninku. Je to ale trochu jiné na hlavu, když člověk ví, že hraje. Ale máme tady zdravou konkurenci, která ve fotbale musí být, to je jen dobře. I střídající hráči tomu hodně pomohli, což bylo důležité. Je dobře, že naskočit může prakticky kdokoliv.
Jaké jste měl úkoly na hřišti?
Jako vždycky – měli jsme to odjezdit. Měli jsme se s Radimem Breite posouvat ve středu hřiště, kde jsme byli jen dva, Tonda Růsek měl spíše ofenzivní úkoly. Museli jsme držet šestkovou pozici, která pro nás byla v zápase zásadní, aby nás Jablonec nepřečísloval. Věděli jsme, že mají nahoře sílu a odskakují si do prostorů. Prostě jsem měl zápas odmakat.
Během zápasu na vás trenér Saňák několikrát křičel. Nějaký z těch úkolů se nepovedl?
Trenéři křičí pořád, vždycky se najde nějaká chyba, kterou je potřeba připomenout. Trenér to nemyslel špatně. Chce nám tím pomoct, abychom se dostali do pozice, kde máme být, když tam zrovna nejsme. Je to kolikrát super, když po nás takto zavře. Pomůže nám to.
Gól jste dal vy, Pavel Zifčák a Mojmír Chytil. Tři odchovanci ročníku 1999. Přichází váš čas?
Doufám. Je nám už 23 let. Je nejvyšší čas, abychom převzali otěže v plné síle.
Cítíte to i vnitřně, že už nejste úplně ti nejmladší?
Určitě. Když se podíváme do evropského fotbalu, tohle je věk, kdy kluci už mají iks ligových startů i v Lize mistrů. Pro nás je vážně nejvyšší čas. Doufám, že dostaneme důvěru i nadále a budeme to plnit tak, jak máme.
Čeká vás poslední zápas podzimní části v Brně, kde budete hájit elitní šestku.
Myslím, že bodů mohlo být daleko více, hlavně ze začátku sezony. Nějaké zápasy, třeba právě s Brnem, se daly zvládnout lépe. I s Libercem, v Teplicích, s Hradcem… Nepředvedli jsme špatné výkony. Bodů mohlo být víc, ale momentálně jsme v první šestce, což je super, přesně to jsme chtěli.
