Jak jste si vaše poprvé v lize užil?
Upřímně, byl jsem hodně nervózní. Není to bez hlavního trenéra jednoduché, ale byli jsme ve spojení. Za zápas jsme měli osm telefonátů. Trenér přes Milana Kerbra posílal informace. Já jsem to zažil loni, když jsem byl nemocný při zápase s Pardubicemi. Venca se doma protrápil víc, než kdyby byl u hřiště, kdy je člověk u lajny a pohltí ho to. Pro mě je to úžasný zážitek, můžete se trochu vybláznit, vyřvat, než když dáváte jen poznatky na lavičce. Užil jsem si to, ale není to o mně, o jednotlivcích. Bez těch umělců na hřišti, ze kterých bylo velice silně cítit, že chtějí zápas vyhrát, by to nešlo. V některých předchozích zápasech jsme polevili, když jsme dali gól a nechali soupeře hrát, teď jsme se ale soustředili.
Od kdy jste věděl, že budete koučovat?
Až od rána, kdy Venca řekl, že to prostě nejde. Jsme rádi, že jsme to jako celý realizační tým s hráči v čele zvládli a udělali jsme radost Vencovi. Do zápasu jsme vstoupili koncentrovaně. Povedlo se nasazení Pavla Zifčáka, který při prvním gólu ukončil akci velice dobře.
Olomouc - Jablonec 3:0, domácí bez nemocného kouče využili přesilovku |
Oproti porážce v Teplicích jste dali do sestavy kromě Zifčáka i Spáčila. Jak moc vám pomohli, nejen s ohledem na jejich góly?
Především to, že se do středu dal zpátky Jirka Spáčil, byla reakce na analýzu zápasu v Teplicích. Pavel Zifčák je hráč, u kterého když nevidíte, jak pracuje na tréninku, když ho neznáte, tak vám může připadat takový tvrdší. Je to strašně poctivý kluk. Loni, když všichni měli už volno, pomohl béčku do druhé ligy. Když se rozehraje, tak pro tým je hodně silný. Ještě zvýšil sílu našich útočníků. Chytil to za pačesy.
Byl první gól ukázkou toho, jak by to mělo fungovat? Chytil i Růsek si našli meziprostor a Zifčákovi gólovou pozici nachystali.
Bude to znít, že machrujeme, ale na to jsme se chystali. Když soupeř hraje 3–4–3, tak meziprostory jsou nejzranitelnější. Dva hráči ve středu to nemohou stíhat, obzvlášť, když je akce velice rychlá na jeden dva doteky. Celá byla do devíti vteřin. A tohle je, jak vždycky říkám, trenérský orgasmus, když máte záměr a on se povede.
Pavel Zifčák z Olomouce oslavuje branku proti Jablonci.
Je hra v meziprostoru Růskova největší síla?
Určitě jo, ale povedlo se to v součinnosti s Mojmírem Chytilem, Honzou Navrátilem a Pavlem Zifčákem. Důležité je nejen to, že si hráč odskočí, ale aby mu to i někdo rozběhl a obránci nemohli vystupovat.
S útočnou dvojicí Růsek–Chytil můžete být spokojení, že?
Já tam určitě najdu věci, které se mi nelíbily, několikrát jsem na ně řval z lajny. Především v pohybu bez balonu. Ale jinak směrem dopředu jsou pro každého soupeře nechutní. Možná právě proto, že se tito kluci, kterým je kolem třiadvaceti let, učí hrát s tím, že se na ně soupeř chystá. Už je to za námi a jsem zvědavý, jak si s tím poradí v Brně. V Teplicích to třeba tolik nefungovalo, ale jsou to zkušenosti. Teď měli velice dobrou podporu krajních obránců v útočné fázi. Od celého týmu i od Venci u televize, kde byl nervózní, jsem cítil, jak chceme vyhrát – to rozhodlo. Jsme rádi, že jsme to zvládli s krásným výsledkem, i když si tam samozřejmě najdeme svoje chyby.
Například?
Byla tam jedna pasáž, která se nám nelíbila. Stěžejním momentem byla červená karta. V poločase jsme kladli na srdce, že musíme zůstat v defenzivě poctivější než Jablonec, což není v hlavě jednoduché zvládnout, když vedete a hrajete proti deseti. Tento hlavní úkol jsme zvládli velice dobře. Jakmile jsme dali gól na 2:0, tak tam byla ta nepovedená pasáž, kdy jsme přežili dvě šance Jablonce. Pokud by snížil, tak by se to zkomplikovalo. Pak jsme se zase uklidnili a rozhodli třetí brankou.
Po faulu na Růska jste u lavičky naštvaně vyskočil. Věděl jste hned, že by to měla být červená karta pro Sejka?
To ne. Někdy vás to vtáhne a v tu chvíli my trenéři řveme jako šílenci. Přišlo mi to jako nebezpečná hra a dnes se za tohle hodně dávají červené karty. Ale na červenou jsem nemyslel. Byl to nepříjemný zákrok a byl jsem ve hře, takový zraněný pes, protože chvíli předtím Heidenreich fauloval Mojmíra Chytila. Proto jsem skákal jako čertík. Pak už jsem to ale nechal na rozhodčích.
 |
Stejně jako proti Zlínu přišly jen něco málo přes dvě tisícovky diváků. Mrzí vás, že fotbal v Olomouci netáhne?
To mrzí asi každého. Neznám odpověď, proč to tak je. My můžeme pracovat na tom, abychom byli schopní výkony opakovat. Aby lidé pochopili, že když přijdou na náš stadion, tak ne že uvidí vždycky vítězství, ale uvidí patnáct hráčů, kteří do zápasu nastoupí, a budou to pro ně gladiátoři, kteří nechají na hřišti všechno. Lidé budou vědět, že když přijdou, budou se bavit. V tom máme všichni v týmu rezervy. Když tady bylo sedm tisíc na Slavii, tak to by člověk běhal ještě dva dny po stadionu kolečka, zvlášť když se to povedlo. Musíme se soustředit na to, co můžeme ovlivnit my – konstantnost výkonů, přístup. Přál bych si, abychom výkon zopakovali v Brně, a ne ten z Teplic.
V Brně to bude přímý souboj o šestku. Bude se podle toho zápasu hodnotit podzim?
Poslední mistrák před vánoční pauzou to ovlivní. Ale upřímně říkám, že jsme si dali vnitřní cíl mít za patnáct kol dvacet bodů, abychom se pohybovali před jarem v lepší pozici. Za to hráči zaslouží pochvalu. Ale že bychom byli spokojení, to rozhodně ne. Brnu máme co vracet za domácí prohru. Pečlivě se nachystáme a doufám, že naší hvězdou na hřišti bude zase tým a systém, co hrajeme.
Nedávno jste měl nabídku z Pardubic, ale klub vás neuvolnil. Utvrdil vás i tento zápas v tom, že byste chtěl být jednou hlavním trenérem?
Není to o utvrzování. Užil jsem si to stejně, jako když jsem koučoval Slovácko B, nebo v tréninku. Tohle mé přesvědčení je už staršího data. Říkal jsem to Vencovi Jílkovi i Laďovi Minářovi, když jsem sem šel. To ale neznamená, že bych se měl teď hroutit. Pracuji v systému Sigmy jako kolega a asistent Venci Jílka a musíme každý přiložit ruku k dílu. Miluju trénování, miluju, když můžu něco ovlivňovat, koučovat, a miluju, když můžu pracovat v týmu, kde se cítím dobře. A to se cítím. Ale ano, Pardubice byly lákavé, to si myslím, že všichni chápou.
