Když si prohlíží staré fotky a zažloutlé výstřižky z novin, občas se mu zalesknou oči a povzdychne si: „Tolik kamarádů a všichni už jsou po smrti. Ještě žijí Honza Andrejkovič a Karel Nepomucký, ten je ale o osm let mladší než já.“
Ze svého bytu v pražských Vršovicích má Nedvídek výhled na stadion Bohemians. U něj doma však vládne Slavia. Vždyť v ní odehrál 217 zápasů, z toho 74 ligových. Slavia, tehdy hrající pod jménem Dynamo Praha, totiž v letech 1961 a 1963 sestoupila.
„Teď je to jiné kafe,“ poví spokojeně. Až v neděli vyběhnou sešívaní v Edenu proti Spartě, uvelebí se v křesle před televizí.
„Křížek to bude. 1:1,“ tipuje. „Ale samozřejmě bych si moc přál naši výhru. Jednou slávista, navždy slávista.“
Nejlepším slávistou všech dob je podle vás kdo?
Pepi Bican, to je jasné. On byl můj vzor. Velký, ramenatý, běhal stovku snad za 12 vteřin. Když pádil sám na branku, někteří spoluhráči šli rovnou k půlící čáře. Věděli, že to bude gól.
My jsme si tenkrát moc nenadávali. Jednou jsem dal soupeři jesle a popíchl ho: Kam jdeš, vole? A představte si, on do mě schválně zajel a měsíc jsem byl zraněný. Tak jsem příště radši mlčel.
