Na šanci v první lize si Jan Javůrek musel počkat a nemyslí se tím pár týdnů na lavičce. V dorosteneckém věku platil za talent, ale v posledním zápase za juniorku Sigmy na jaře roku 2009 si zlomil lýtkovou kost. Sotva se z těžkého zranění dostal, přišla další zlomenina, na druhém tréninku divizního Ústí nad Orlicí nevydržela zánártní kůstka.
Celkem byl Javůrek bez fotbalu rok, pak začala ze čtvrté nejvyšší soutěže pomalá cesta vzhůru. Po třech a půl letech si ho vytáhla Sigma na zkoušku.
"V zimní přípravě nás překvapil. Je to přímočarý hráč. Mám zkušenosti, že když hráči přijdou, vypadají dobře a pak si projdou útlumem. Doufám, že Javůrek se během jara ještě ukáže," uvedl na jeho adresu trenér Pivarník. Proti Boleslavi mu dal šanci v záloze a Javůrek se odvděčil aktivitou, do hry přinesl hodně energie, asistenci na první gól, ale i několik pokažených přihrávek. "Chyb bylo hodně. Možná trochu i nervozitou, hrál jsem poprvé před domácím publikem. Řešil jsem to zbrkle, musím na tom zapracovat, abych byl klidnější," drbal si hlavu Javůrek.
Těšit ho mohl přesný centr, který našel v 55. minutě hlavu Martina Doležala, výsledkem bylo snížení na 1:2. "Říkali jsme si, že budeme Doliho často hledat. Mně se to podařilo a on udělal svoji práci. Dal hlavou krásný gól a nakopl nás," komentoval svou asistenci záložník.
Premiéru v základní sestavě si užil, trochu mu ji ale přece jen pokazil výsledek. "Škoda dvou gólů, které jsme dostali, mít tři body, bylo by to příjemnější. Potřebovali jsme vyhrát, ale měli jsme teď sérii proher, takže lepší bod než nic," uvědomuje si.
Dlouhá série bez výhry nikdy nepotěší, sigmáky ale potkala v momentě, kdy se perou o místo v pohárové Evropě. "Naštěstí se nám ani po remíze s Boleslaví nevzdálilo, protože Jablonec taky zaváhal. Je to vyrovnané, musíme koukat na sebe, šlapat a sesbírat co nejvíc bodů," přeje si před utkáním na Julisce Javůrek.
Uvědomuje si však, že Dukla doma body nerozdává. "Bude to těžké. Ale Dukla chce hrát fotbal, a to my taky," věří, že modří nebudou bez šance.
