Ostravští hráli obětavě a zejména Jaroslav Svozil schytal spoustu střel a ran. V závěru se postavil i dělovce Michala Sadílka, která mu vyrazila dech. Později z hřiště odkulhal, ale i pak se vrátil.
„Dnes to bylo spíše o bojovnosti a o tom nepouštět Liberec do brejkových příležitostí, které mají zvládnuté excelentně, což se nám povedlo,“ řekl Svozil.
A brzy jste vedli.
První gól pomůže. Tomu, kdo ho dá, se hraje lépe.
Předcházela mu parádní střela Stronatiho do tyče. Co jste tomu říkal?
Jo, Zio to někdy zkouší a balon letí buď na tribunu, anebo je to gól století... Všeci jsme na něj řvali: Zio, Zio klid. A viděli jste sami. Napřáhl jako Alexandr Kolarov (srbský obránce – pozn. red.) a Zajda byl na svém místě.
Čím to bylo, že jste většinu utkání bránili?
Neřekl bych, ale asi pod dojmem vedení jsme se trochu zatáhli. Nechtěli jsme otevřít hru a umožnit Liberci, aby chodil do brejků, které má výborné. Chtěli jsme hrát poctivě do defenzivy, což se nám povedlo.
Soupeř kopal deset rohů. Bylo těžké je ubránit?
Mají vysoké kluky, kteří umějí hlavičkovat. Když se mi při jednom z nich odpoutal Jugy (Jugas), jen jsem se modlil a tlačil míč očima, aby šel vedle. Naštěstí to byla tyč.
Jak náročné bylo ustát závěrečný nápor Liberce?
Hodně. Vždy, když to je o jeden gól, tak se utkání zvrhává v takové nakopávání, ale všichni jsme to uskákali. Lašty pomohl. Zavřeli jsme to a zápas dotáhli k výhře, což jsme potřebovali, protože minule to dobré nebylo.
V závěru jste dostal balonem po dělovce Sadílka. Byla to gólová střela?
To nevím, ale naše chobotnice v bráně by to chytila, myslím Honzu Laštůvku. Jak jsem proti Sadílkovi vystoupil, tak mě vyprášil. My obránci to tak někdy schytáme, s tím musíme počítat.
Měl jste vyražený dech?
Měl. Čekal jsem, že mi někdo pomůže, a naštěstí mě kluci nahodili zpátky a všechno bylo v pohodě.
