„Za stavu 1:0 jsme pak měli dost šancí, abychom přidali pojišťovací gól,“ vracel se Janotka k vývoji utkání.
Největší šanci k navýšení náskoku jste měl právě vy. Po průniku do vápna jste mohl přihrávat na úplně volného Hartiga. Místo toho jste se sám snažil zakončit a upadl k zemi. Proč jste nepřihrál?
Dostal jsem od Michala Hubníka balon mezi stopery, běžel jsem sám na gólmana a křižoval mě obránce z vnitřní strany. Snažil jsem se dostat před něj, ale on mě zezadu a z boku zhrnul, zfauloval. Lukáš mi pak vyčítal, že jsem mu nenahrál. Jenže já jsem ho neviděl, obránce mi clonil. Jinak bych mu nahrál, mohl střílet do prázdné brány.
Měla to být penalta?
Myslím, že ano. Obránce balon nehrál a vzal mě přes nohu. Stejná situace se mi přihodila i v prvním poločase, takže klidně mohly být čtyři penalty. Ale buďme rádi, že rozhodčí pískl dvě.
A situace v závěru, kdy sudí pokutový kop nařídil?
Centroval jsem do vápna na Buena a Darka Šuškavčeviče, obránce ale míč zastavil rukou. To bylo jasné.
První poločas jste byli jednoznačně lepší. Co se pak stalo?
Těžko říct. Dostali jsme laciné góly ze dvou mosteckých střel na bránu. Bohužel, i takový je fotbal. Měli jsme předtím vedení pojistit a dát na 2:0. Nemůžeme se spoléhat na penaltu, ale musíme dávat góly i jinak.
