Jak se stane, že drsný fotbalový obránce propadne spíše ženskému koníčku, jakým je pečení?
Když jsem byl na intru v Hradci Králové a začal jsem se osamostatňovat, musel jsem si i vařit. Mladý člověk moc peněz nemá, není to na žádné chození do restaurací. Začal jsem jednoduchými jídly. A když už jsme měli někde kuchyň, třeba na bytu na hostování v Nitře s ostatními hráči, říkal jsem si, ježíši já mám chuť na něco sladkého. Tak jsem zkoušel něco patlat a postupně z toho začalo něco vycházet. Nejdřív jsem to dělal podle receptů, pak jsem to chytil do oka a na některé věci recepty už nepotřebuju, postup si pamatuju.
Když na oslavu přijeli naši a manželčini rodiče, docela koukali. Můj tatík mi říkal: Fakt nevím, kde jsi to pochytil. Nevím, jak to přišlo, asi mě to začalo bavit díky tomu, že jsem prostě měl rád sladký.
