„Nepamatuji si, že bych ligu hrál v takovéhle zimě. A to ani v Rusku,“ klepal se teplický záložník Jan Rezek, který působil v Krasnodaru. Až teď však poznal na vlastní kůži přirovnání zima jak v ruském filmu.
Teploměr ukazoval až minus osm stupňů Celsia, kvůli větru byla pocitová teplota dokonce –14. Brrrrrr! Není divu, že pořadatelé zahlásili jen 2 072 prodaných vstupenek, jenže fanoušků nakonec nejspíš dorazilo i míň. Nebýt zaplněného kotle Baníku, byla by atmosféra... mrazivě tichá.
„Bylo to hodně nepříjemné pro nás i pro fanoušky, ale musíme to vydržet. Když do toho člověk při zápase šlápne, už to tolik nevnímá,“ rozproudila se krev ostravskému záložníkovi Martinu Fillovi.
Domácí ale přiznali, že arktické počasí se na nich podepsalo. „Namazal jsem si nohy hřejivkou, ale nevím, jestli to pomohlo. Snažil jsem si nepouštět do hlavy, že je takový mráz. V 1. půli ještě ne, ale když jsme ve druhé vylezli ven, bylo to něco strašného,“ připadal si Rezek jako žlutomodrý rampouch, div že necinkal.
A jeho parťák, útočník David Vaněček jakbysmet. „Asi šlo o můj zápas v největší zimě, co jsem kdy hrál. Bylo minus šest až osm stupňů, úplně šílený!“ cítil se jako v mrazáku. Souhlasil s Rezkem, že nejkrušnější byl návrat na hřiště po přestávce. „Přišli jsme zpocení a rozpálení do kabiny, převlékli jsme se a vyběhli jsme na 2. poločas, to vážně bylo hodně nepříjemné, dokud jsme se nerozběhali,“ vykreslil.
Šest teplických mužů si navléklo rukavice. „Ani nevím, jestli pomohly. Na začátku 2. půle mi byla taková zima, že jsem vůbec nevnímal, jestli na sobě něco mám,“ neužíval si Vaněček. Ostravští Granečný s Fleišmanem byli za otužilce, na rozdíl od ostatních neměli pod dresem termotriko s dlouhým rukávem.
Podmínky ztížil i v zimě drastický výkop v 18.30 kvůli televiznímu přenosu O2 TV Sport. „Řešili jsme s klukama, že je to fakt blbé. Na noc hlásili největší letošní zimu, navíc se zápas posunul z odpoledne na večer, kdy už není sluníčko. Ale pro oba týmy to bylo stejné,“ nehledal alibi teplický Vaněček. „I ve chvíli, kdy se nehrálo, se dneska každý hráč pohyboval. A viděli jste gólmany. Když se u nich nic nedělo, běhali ve vápně.“
Ne mráz, ale právě Vaněček spálil dvě největší šance sklářů. Vytvořil si je během dvou minut. Nejdřív hlavou trefil tyč, pak střelou z vápna překonal brankáře Laštůvku, jehož však zastoupil Fleišman.
„Když nedáte první šanci, věříte, že další už ano. Ale pokud vám ji pak vykopnou z čáry, už to hraje na nervy,“ stresovalo Vaněčka. „Už nevím, co víc jsem mohl udělat. Myslím, že jsme měli mnohem víc šancí.“
Ovšem gól, který by ledové fanoušky rozžhavil, nepřišel. Teplice na jaře ve dvou zápasech skórovaly jen jednou v Jablonci, tam ale kvůli chybně nařízené penaltě ruply 1:2.
„Když se podíváte na všechny zápasy z prvních dvou jarních kol, moc gólů nepadá,“ vnímá Vaněček. „Hřiště nejsou v optimální pohodě, jsou skoro jak beton. Na to se ale nechci vymlouvat, protože ani herní složka není taková, jakou si každý tým představuje. Je to teď založené hlavně na obranách a na tom neinkasovat.“
Bod nakonec Vaněček bral: „Jsem rád, že jsme udrželi domácí neporazitelnost. Baník je poslední, hrál o holý život a byl nepříjemný soupeř.“ Soupeřem navíc byl holomráz.
