Další z nich hraje Zbrojovka v sobotu od 16 hodin doma s Jabloncem. Jak trenérovu nevybíravou kritiku hráči Brna přijali? „Má pravdu v tom, že pokud se budeme bát, tak neuděláme věci, které bychom normálně udělali,“ reaguje nejzkušenější hráč týmu Jan Polák.
Zapůsobila na vás trenérova slova tak, jak zamýšlel?
Musel by říct on, jak to myslel. Třeba se to snaží nějak udělat... Záleží taky, jak to bere vedení klubu, to taky nevím. Nemyslím tím ani tak slova o nás hráčích, jako spíš to prohlášení, že jsme jasní sestupující. Pro nás to ještě není matematicky vyřešené, a než bude, tak žijeme. Pokud ta vyjádření měla z trenérovy strany nějaký záměr, tak se to dá brát. Spíš je blbé, když se to takhle hodí na veřejnost.
Brno vs. JablonecOnline reportáž z utkání od 16 hodin |
Dotklo se vás to?
Tohle si řešíme vnitřně, nechci to prezentovat. Jestli to trenér prezentuje proto, aby si kabina byla něčeho vědoma... My víme, že Jablonec je asi poslední možnost, a že když se nevyhraje, už ta možnost asi nebude. Pokud to myslel tak, aby to pomohlo, tak doufám, že to pomůže.
Souhlasíte s tím, že se mužstvo bojí hrát?
Hodně kluků v kabině se s takovou situací asi nesetkalo, třeba neznají ten tlak, ale zase - co to je tlak? To je taková virtuální věc. Něco abstraktního. V tom má trenér pravdu, že pokud budu mít strach, tak neudělám věci, které bych normálně udělal. Osobně si myslím, že každý se nějak bojí, co se stane, když... ale my jsme poslední. My se nemůžeme bát. Nesmíme se bát! Já bych ten strach odhodil. Pokud se člověku nedaří fotbalově, tak musí nějakým způsobem makat, musí to dát soupeři znát na hřišti, dát mu to najevo.
Je to tak v zápasech?
Nebudu ten, kdo bude kritizovat jednotlivce. Měli bychom se jako mančaft chytnout za nos a podívat se pravdě do očí. Ona někdy bolí, ale pokud si ji neuvědomíme, tak to může bolet ještě víc. Tohle má vliv na budoucnost, na všechno. Tohle není jen tak, že se něco nepovede a já pak budu uvažovat, že něco, někde, potom, eventuálně. Ne! Člověk musí zabrat v tento moment. Jet na maximum. Když to tam bude a nevyjde to, řeknu O. K., dal jsem do toho všechno. Ale jestli si po sezoně budu říkat, ty vogo, tam jsem mohl, tam jsem měl... tak to je špatně. To se taky může stát, že si najednou uvědomím, že jsem ztratil rok, pak ztratím druhý... na to je fotbalový život krátký. Tam se čas nemůže ztrácet.
Není lepší se na vaši situaci na dně tabulky dívat takhle?
Těžko vám řeknu, jak to trenér myslel. Když se člověk snaží o něčem mluvit a nefunguje to, zkusí jinou metodu. Necháme se překvapit, jak mužstvo zareaguje. Jde o to, aby všichni na hřišti běhali, makali, bojovali na krev. Nechci říkat, že to tam není, ale ne vždycky se to povede. Ve fotbale strašně pracuje hlava. A ta, pokud není čistá, osvobozená od okolních vlivů, pak nefunguje.
Svazuje teď Zbrojovku hlavně psychika?
Nejsem psycholog ani nezpovídám nikoho v šatně, jak na tom je. Ale ona ani terapie u psychologa není na jedno sezení. (pousměje se) Těžko se mi pátrá po stopách toho, co se stalo. Byly zápasy s Olomoucí, se Spartou, tam to bylo O. K. Pak Boleslav, prohra, a po ní to šlo celé dolů. Je to škoda, měli jsme docela dobře našlápnuté. Sám si neumím vysvětlit, co se stalo.
Přišla vysoká domácí prohra s Boleslaví jako facka, s kterou jste nepočítali?
Dobře, facka, ale vždyť to byl jeden zápas. To přece hodím za hlavu, dobrý, dostal jsem na hubu, ale teď do toho hrábnu a jedu dál! Přece si není možné myslet, že přijde jedna prohra a sezona se pak nějak dojede.
Držíte se stále toho, že zachránit se ještě lze?
Když vyhrajeme s Jabloncem a pomůžou nám další výsledky, tak pak strach, o kterém jsme se bavili, může být úplně někde jinde. To může chytit paniku někdo úplně jiný! My ale potřebujeme zvládnout Jablonec, aby se o tom mohlo uvažovat.
Při tomto zápase budete mít zavřený sektor s kotlem, protože z něho minule letělo pyro směrem k rozhodčímu. Mimochodem je to ten sektor, před který po zápasech chodíte poslouchat skandování Bojujte za Brno.
Fanoušky chápu, nechtějí sestup. I když jejich pohled je někdy černobílý. Vyhrálo se, tak super, prohrálo se, všechno je špatně. A přestože jsem řekl, že bychom se měli chytit za nos a šlapat, tak si nemyslím, že by ti kluci nechtěli bojovat. Že by to těm klukům bylo jedno. Nikdo nechce jít do druhé ligy, když je v první, protože to chutná úplně jinak. Nikdo nechce sestoupit. Pro nás jako aktéry to skandování není příjemné, protože to si pak dáváte trochu do hlavy, jako kdybyste nic nedělal.
A to zavření tribuny?
Nechci nikomu křivdit, někoho popudit, ale kotel by měl být tam, kde byl vždycky. Za brankou. A to fanoušky nechci selektovat, chraň bůh. Jsou to naši fanoušci, když jsou hřišti blíž, tak je víc slyšíme. Za ty petardy ale jsou pak pokuty, což je jasné. Kdyby byl kotel za bránou, tak petarda na hřiště nedoletí.
Zpoza branky byste je ale zase tolik neslyšeli.
Jak říkám, jsou tady ta pro a proti. Když je kotel blíž hřišti, víc ho slyšíme. Fanoušci se snaží nás burcovat, což je pro mužstvo příjemné. Co příjemné, hlavně je to pro nás důležité.
Jaká vlastně panuje nálada v šatně těsně před zápasy?
U nás je soustředěnost. Každý se připravuje tak, jak se připravoval na zápasy, které se zvládly. Nepozoruju tam změnu, že by někdo chodil s hlavou dolů, měl sklopené uši, že to jdeme odehrát, že snad neprohrajeme a tak dál. To ne. Každý se soustředí jako vždycky a chce to zlomit. Já doufám, že nejde donekonečna prohrávat. To by bylo hrozné.
