„Kdo si počká, ten se dočká,“ usmívá se záložník ligového nováčka. „Radši bych byl, kdybych hrál ligu mnohem dřív, na druhou stranu je hezké, že si ji na konec kariéry strčím.“
Svoji dráhu spojil převážně s Ústím nad Labem, kde se také vypracoval v lídra s páskou na rukávu. Jenže nejvyšší soutěže se s klubem, pomalu ustupujícím ze svých pozic, nedočkal. Rodné město opustil v zimě 2021 a na ligovém snu pracoval v Dukle. Zhmotnil se loni.
„Šel jsem do Prahy kvůli tomu, ale první roky se to nepovedlo. Jsem vděčný, že mi Dukla dala po postupu šanci v lize. A doufám, že ještě rok dva přidám,“ věří, že nepatří do starého železa.
Proti času. Železný muž Peterka si v 53 letech zahrál přebor |
Ostatně, pětatřicet by mu hádal málokdo. Mladistvý vzhled zvýrazňuje štíhlá postava. „Jsou nějaké ohlasy, že ještě v pohodě můžu hrát. Snažím se, co to dá, a uvidíme, na co to bude stačit,“ říká Peterka, kolem kterého krouží už i mateřské Ústí, bažící po postupu do druhé ligy. „Ptali se, jak to mám, co bude. Jsem s nimi v kontaktu, chodím se ně koukat. Ale já jim říkal, že nevím, co bude, a oni taky netuší, jak dopadnou.“
Láskou k fotbalu se potatil, herním stylem nikoli. Jeho otec Martin býval statný hráč a brousek, bývalý stoper. „Trenér mi vždy říkal jednu takovou krásnou věc, ty jsi na hřišti na hrubou práci. Ty mi netvoř! Ale můj syn je přesně obrácený typ. Asi je víc po mamince,“ usmíval se Martin Peterka v rozhovoru pro MF DNES před sedmi lety. „Hecovali jsme se, kdo to dotáhne dál, ale musím říct, že už mě překonal.“
Víte, že... ...nejstarším debutantem v české lize je brankář Vítězslav Rejmon z Lázní Bohdaneč? Nastoupil 31. května 1998 do domácího utkání s Drnovicemi, tehdy mu bylo 41 let, 6 měsíců a 30 dní. Do branky si však stoupl jen na poslední minutu, kdy již bylo o sestupu rozhodnuto. |
Na bitvy mezi českou fotbalovou smetánkou si fotbalový poctivec navykl rychle. „Ze začátku jsem cítil lehký respekt, v prvních zápasech jsem se otrkával. Teď si to celé užívám. Stadiony, fanoušky, všechno je mnohem větší než ve druhé lize,“ líčí nadšeně 185 cm vysoký středopolař. „Individuálně jsou hráči jinde, jsou silnější, klidnější na balonu. Na taktiku se klade větší důraz než ve druhé lize, kde je víc mladých a kolikrát je všechno bláznivé.“
Nástrahami druhé ligy provedl Duklu kouč Petr Rada, vyhlášený bouřlivák. Peterka na něj nedá dopustit. „Fén od něj dostali všichni, ale na trenéra jsme si zvykli. Všichni víme, jaký je, bereme ho takového. S panem Radou jsem se dostal do ligy, ligu s ním i hraju, já jsem spokojený,“ nevadí mu přísnost trenérského nezmara.
Jan Peterka po zápase v Teplicích.
Svůj první ligový gól si Peterka schoval na symbolické místo. Do Teplic, kde taky působil. „Hrával jsem tu v dorostu a béčku, to už je nějaká doba. Zápasy jsou tady pro mě speciální.“ Na tribuně měl o uplynulém víkendu celou rodinu. „Jak tu nejbližší, tak teplickou, bratrance, sestřenky. I hodně kamarádů, kteří tady se mnou hrávali. Bylo toho po zápase dost, ani jsem nestihl všechny pozdravit. Takže zdravím na dálku!“
K poslední remíze 2:2 pomohl výstavní ránou zpoza vápna. „Jsem rád, že můj první ligový gól padl v Teplicích, ještě i celkem hezký. Škoda, že ne vítězný,“ lituje Peterka, že Dukla je namočená v barážových vodách. „Když zalezeme a jsme kompaktní, je těžké se do nás dostávat. I s Ostravou, Spartou a Slavií jsme tak bránili.“
Pokud Dukla ubrání i první ligu, může si Peterka zapsat další čárky mezi elitou.
