Záložník fotbalové Olomouce chybí na pažitu jen výjimečně. Pokud není rozhodnuto a nic jej nelimituje, málokdy se stane, že jej trenér Václav Jílek vystřídá. Na první pohled počty vstřelených gólů či asistencí nezaujme, třebaže minulý ročník měl solidní bilanci 5+2.
Hlavně díky svojí píli, pracovitosti a poctivosti při defenzivní činnosti patří ke stěžejním pilířům Jílkovy družiny. Malý muž zanechává v Sigmě velkou stopu. V nejvyšší soutěži si za ni připsal už dvoustý start, což jej staví na desáté místo historických tabulek, a to strávil i pět povedených let také ve Slovácku.
„Dvě stě zápasů je krásné číslo, ale nejsem ten typ, co by to prožíval, beru to jako normální součást fotbalového života. Až se ale po kariéře ohlédnu, určitě si toho budu vážit,“ povídá třiatřicetiletý rodák z Troubek, který si loni připsal první dva starty za reprezentaci.
Absolutně jsem nečekal, že by v takovém věku přišla reprezentace.
Na kolik startů v lize se ještě cítíte?
Těžko říct. Dospěl jsem do věku, kdy jsem rád za každý další start v lize. Doufám, že budu hrát co nejdéle, ještě alespoň pár let. Ale to už bude taky o štěstí a především o zdraví.
Letos si na pracovní vytížení stěžovat nemůžete. Z možných 630 minut jste v lize chyběl jen 35.
Mám roli, kterou jsem chtěl, když jsem se před rokem a půl vracel do Olomouce ze Slovácka. Ale musíte to potvrzovat výkonností. To se snad zatím daří. Chci hrát každou minutu. Za velké vytížení jsem rád.
I na pozici wingbacka?
Je to nezvyk, to jo, ale pro mě je to zajímává pozice. Nebojím se ničeho, i když na začátku jsem se cítil zvláštně. Ve finále mě to tam baví. Ačkoliv to tak dřív asi nebylo, už jsem se v kariéře naučil bránit. Takže jsem teď poctivý dozadu, což tato pozice vyžaduje. Neustále jsem do defenzivy na špičkách a otevírá se mi i hodně prostoru pro útočení. Náběhy za obranu z hloubi pole jsou pro soupeře hůře bránitelné než klasické náběhy z křídla.
Los 3. kola fotbalového poháruSigma si zopakuje 3. kolo poháru v třetiligových Zápech, loni tam vyhrála 3:1, dvakrát se trefil Vodháněl, jednou Zmrzlý. Třetiligový Uničov přivítá ligové Pardubice, druholigový Prostějov pojede do Jablonce. Oficiálním hracím dnem je 27. září. |
Právě náběhy za obranu z křídelních prostorů jsou typickým prvkem letošní Sigmy.
To je pravda, já takhle hrával často, ale třeba Ondřej Zmrzlý je v zakončení daleko více než loni, je v tom posun. I Honza Vodháněl je v tomhle směru mimořádně aktivní. Díky rychlosti se těžko nabírá a týmům to dělá problém. Podává velmi dobré výkony.
Po loňských výpadcích letos patří k nejlepším hráčům Sigmy.
Teď ukazuje, proč ho Sigma dělala. Pamatuji si ho, jak hrával v Bohemians. Vlastně jsem ho vůbec neznal, ale když jsme se ve Slovácku na Bohemku připravovali, každé video bylo jen o něm! Tam mě zaujal, už tehdy to byl výborný hráč, teď to jen potvrzuje. Když to bude mít v hlavě dobře nastavené, může se s klidem posunout někam výš.
V domácím zápase s Karvinou vám připravil tři gólové pozice, ale neproměnil jste. Říkal, že mu za to dlužíte minimálně kávu. Už splátka proběhla?
Vyrovnali jsme se jinak – jak jsme hráli s Teplicemi, vstřelil Vodhy gól zpoza vápna. Míč mi přejel přes nohu, což nikdo neviděl. Tak jsem za ním přiběhl a řekl jsem mu, že si gól nevezmu, že to má za ty šance, co jsem zazdil. Já už na čísla moc nejsem. Když se vyhrává, je jedno, kdo dává góly.
Ale vždy tomu tak nebylo.
Určitě ne, dřív mě to trápilo hodně. Hlavně v Hradišti. Často jsem se zaobíral tím, když se mi nedařilo střílet branky. Fanoušci mi to moc přáli, o to víc mi bylo líto, že jsem si s nimi tolik gólové radosti neužil. Ale potom přišel na svět syn a já vše začal brát z jiného pohledu. Uvolnil jsem se, řekl jsem si, že jsou důležitější věci a že to nebudu tolik řešit.
Jan Navrátil na tréninku Olomouce.
Do Hradiště jste se dostal oklikou přes Liberec, načež jste prohlásil: „Toto je angažmá, které mě může vykopnout. Pokud to tak nebude, asi je chyba ve mně.“ Cítíte, že vám zmiňovaná čísla gólů a asistencí chyběla k dalšímu posunu?
To určitě. Když jsem se bavil s trenérem, říkal mi, že kdybych měl čísla, budu jinde. Ale to je fotbalový život, asi to tak mělo být a rozhodně si nebudu stěžovat. Samozřejmě jsem doufal, že by mi mohlo klapnout zahraničí, ale s odstupem času nemůžu říct, že by mi to vyloženě vadilo. Angažmá v Hradišti bylo krásné. Přirostlo mi to tam k srdci, byl jsem strašně spokojený. Od prvního dne jsem se cítil jako doma, kabina byla fantastická, celý život na to budu vzpomínat.
Nelitujete půlroku v Liberci?
Beru to tak, jak to je. Myslím si, že ten krok byl dobrý, byť to třeba fotbalově nevyšlo a moc jsem nehrál. Po lidské stránce to bylo v pohodě, navíc skvělá zkušenost. Udělal bych to znovu, nemyslím si, že to byla chyba. Zažil jsem cestu Evropou, viděl velké evropské týmy i stadiony.
Honzíku, to jsi celý ty! smál se kouč Jílek střelci Navrátilovi |
Teď je možná uvidíte i se Sigmou. Loni vám předkolo Konferenční ligy uniklo o pár bodů, letos jste po sedmi kolech třetí.
V nadstavbě jsme si řekli, že chceme ukázat, že máme dobrý tým a umíme hrát s českou špičkou. Uhráli jsme dost bodů, byť veřejnost říkala, že si ani neškrtneme. Jenže když vezmete v potaz jen nadstavbu, měli jsme po Slavii a Spartě nejvíce bodů. Je škoda, že nám to v závěru uteklo. Vybavuju si dva domácí zápasy s Baníkem a Teplicemi, ty kdybychom zvládli… Ale ne, je to vždy otázka celé sezony, je normální, že přijdou výkyvy, a už nemá cenu se ohlížet.
Tak se dívejte dopředu. V sobotu přivítáte České Budějovice.
V kabině zatím vůbec nepadlo jakékoliv slovo o Evropě. Je brzo na to pomýšlet, ale musím uznat, že jsme začali výborně. Hlavním úkolem pro nás teď je přivést více fanoušků na stadion. Pokud budeme vyhrávat, mohlo by to klapnout. Viděli jsme, kolik lidí nás přijelo podpořit do Hradce, to bylo něco úžasného. Skvělá atmosféra z obou stran a pak jsme si mohli užít nádhernou děkovačku. Proto fotbal hrajeme.
Návštěvy na Andrově stadionu pomalu rostou.
Jo, jo. Říkám – je to o nás. Když budeme vyhrávat, lidi natáhneme. Když přijede Sparta, Plzeň, Slavie, přijdou na soupeře, to je jasné. Když ale budeme hrát dobře, lidé si cestu najdou i na nás.
Sedm zápasů, pět výher. Fotbalová Olomouc si užívá svou slávu |
Co pro vás znamená, že jste doma neztratili ani bod?
Je to super, nicméně je škoda, že jsme alespoň bodík nepřivezli ze Sparty či Plzně. V Plzni jsme nedohráli dobrý zápas, ale vedli jsme a školácky jsme si nechali dát v nastavení poločasu dva góly. S pokorou si musíme vážit toho, že jsme zvládli ostatní zápasy. Třeba na Slovácku jsme měli štěstí, to k fotbalu patří.
Že se vám daří rozhodovat zápasy, v nichž nejste herně lepší, je oproti loňsku velká změna, což?
Jednoznačně. Jestliže máme cíl hrát nahoře, tyhle zápasy musíme zvládat. Velké týmy to tak mají, že se jim nedaří, ale v těch zápasech o gól vyhrají. Uvidíme, na co to bude stačit nám. Teď nejsme v žádné křeči, ale pořád musíme být v napětí a mít touhu vítězit. To je základ, v lize není jednoduchý soupeř, takže nic není samozřejmé.
Čísla sice neřešíte, ale gól v lize a druhý v poháru jistě těší.
Ale mohlo jich být víc, to tak ve fotbale bývá. Nicméně, budu se opakovat, šlape to celému týmu, pak vždy vyplynou individuality. Neřeším to tak jako veřejnost, ale každá branka povzbudí.
Ondřej Zmrzlý (vpravo) a Jan Vodháněl z Olomouce se radují z gólu proti Hradci Králové.
V Sigmě primárně od střílení branek nejste.
To jsem nebyl asi nikde. Nikdy jsem nebyl hráč, co by dal deset gólů za sezonu. Už mi přepínat do defenzivy problém nedělá, ze začátku kariéry ale ano. Fotbal se vyvíjí. Za kouče Psotky jsme hráli nahoře a nebylo potřeba se vracet. Dnes obránci kolikrát rozhodují, ale tehdy to fotbalu prospívalo více. Útočící hráči byli jen od útočení, nebyli tak zavaření z vracení se, takže byli odpočinutí a pouze útočili. Teď jsou nároky daleko větší a fotbal je mnohem více fyzičtější.
Návrat do Olomouce je podle vašich představ?
Už jsem to tak chtěl. I kouči Svědíkovi jsem říkal, že využiji nabídky Olomouce, pokud přijde. Já jsem teď strašně spokojený. V týmu vidím velký potenciál. I z pohledu dojíždění je to super. Tady jsem doma, nemusím se trmácet. Jsem zvědavý, kam to dotáhneme, daří se nám.
Z Olomouce jste se dostal i do reprezentace.
Tím jsem si splnil jeden ze svých fotbalových snů. Navíc to vyšlo tak, že se hrálo doma v Olomouci. Neuvěřitelné. Ale zase jsem byl více nervózní než při druhém zápase v Turecku. Ten jsem si fakt užil. Vyprodáno, lidi blázni, to bylo krásné. Už jsem nedoufal, že by taková šance mohla přijít.
Nemyslel jste si, že to je žert?
Ano, bylo to obrovské překvapení. Milan Kerbr nám to říkal v kabině, tak jsem mu řekl, ať si nedělá srandu. Absolutně jsem nečekal, že by to v takovém věku přišlo. Ale zase je pravda, že věk je jen číslo. Jde o to, jak se člověk cítí, a já se pořád cítím mladý.
Cítíte ještě nervozitu?
Jsem hráč, který zdravou nervozitu cítí úplně při každém zápase. Ale jak se pískne do píšťalky, nějaká nervozita už vás nezajímá. Repre byla víc svazující, ale to je logické, bylo to něco nového, zápas, který jsem neznal. Důležité je nepropadat panice, a když tak se chytnout soubojem. Musíte být silný v hlavě.
A to vy jste?
Jsou věci, které dokážou ovlivnit i mě. Ale momentálně? Cítím se úplně v pohodě. Jak se mi narodilo dítě, beru to úplně jinak. Není nic důležitějšího než zdravá rodina. Ve finále je fotbal jenom sport. Jasně, chcete uspět, děláte to naplno, ale potom si to nemůžete nosit celou dobu v hlavě. Když jsem neměl syna, kolikrát jsem tři čtyři dny po zápase nepřemýšlel nad ničím jiným. Teď to beru tak, že stejně přijde další zápas a tam vše nepovedené můžete změnit.
