Do první fotbalové ligy naskočil už na začátku srpna roku 2009 v dresu pražské Slavie. V dlouhé kariéře následně zažil i krušné chvíle, ale aktuálně je na vrcholu a jak praví otřepané klišé: zraje jako víno. Na šestatřicetiletého Hanuše však sedí naprosto přesně. V základní části aktuální prvoligové sezony odchytal všechny minuty a v patnácti ze třiceti zápasů ho střelci soupeřů nedokázali gólově pokořit. Jeho maximem přitom dosud byla „jen“ osmička čistých kont za sezonu. Hanuš zatím v první lize nasbíral 271 startů (156 za Jablonec, 103 za Jihlavu, sedm za Slavii Praha a pět za Hradec Králové).
„Vzhledem k počtu patnácti nul, úspěšnosti zásahů i celkového vnímání okolí beru tuto sezonu jako moji top. Ale věřím, že moje cesta má směr a něco velkého ještě přijde. Mám svoje další cíle a sny,“ tvrdí zkušený brankář Jan Hanuš, jeden z hlavních strůjců úspěšného tažení svého klubu v tomto ročníku nejvyšší soutěže. Fotbalisté FK Jablonec se po třech předchozích zpackaných sezonách opět katapultovali do špičky tabulky, nasbírali 51 bodů, v počtu obdržených branek jsou druhými nejlepšími za Slavií, do elitní nadstavbové skupiny vstupují z 5. místa a živí velkou naději na postup do evropského poháru.
Jak vítěz poháru ovlivní boj o Evropu. Proč je pro rivaly výhodnější triumf Sparty? |
Co pro vás znamená, že jste v letošní sezoně vychytal patnáct nul ve třiceti zápasech?
V tomto módu je to skvělé a jsem za to číslo hrozně vděčný, protože dobře vím, že ve fotbalovém životě je člověk někdy nahoře, někdy dole a spousta věcí je pomíjivých. Takže jsem opravdu nadšený, je to úžasné, mám z toho velkou radost nejen za sebe, ale i za celý náš tým, který na tom má samozřejmě velkou zásluhu, protože obranná činnost všech hráčů v této sezoně byla fakt fantastická.
Co bylo podle vás klíčové, že jste nedostal gól v padesáti procentech utkání?
Určitě to, že stabilní obranná trojice Martinec, Tekijaški, Cedidla hrála v tomto složení až na malé výjimky vlastně pořád pospolu, vyhýbala se zranění. Důležitý vliv má i to, že spolu všichni velice dobře vycházíme lidsky i mimo zápasy a tréninky, a taková ta potřebná vnitřní energie mezi všemi hráči týmu hrála určitě v zápasech roli. Jsou to super fotbalisté a svoji kvalitu naplno předvedli.
Ale kvalitu jste musel předvést i vy...
...kdybych měl mluvit jen za sebe, tak z toho všeho mám radost, mám rád fotbal. A když ho člověk dělá jen jako profík, tak se ta radost může někdy vytratit, protože působí vnější prostředí, existuje tlak na výsledky, pořád se očekává nějaký výkon, stále ho někdo hodnotí. A jak už jsem řekl, hrozně rychle se dá v tomto prostředí ta radost ztratit. Ale já ji teď mám a na rozdíl od některých předchozích sezon si to opravdu užívám. Důležití jsou samozřejmě také současní trenéři, ty moje nuly jsou výsledkem i jejich super práce.
Brankář Jablonce Jan Hanuš před začátkem utkání se Slavií.
Vaším dosavadním maximem za sezonu bylo osm nul, letos jich už po základní části máte skoro dvakrát tolik a podle statistik máte úspěšnost zásahů téměř 75 procent. Podle čísel tedy jde o vaši suverénně nejlepší sezonu, berete to tak, nebo byla některá z vašeho vnitřního brankářského pocitu lepší?
Co se týče toho vnitřního vnímání, tak bych řekl, že ano, že je to zatím moje top sezona. I vzhledem k tomu, že se to díky těm statistikám promítlo i do vnějšího vnímání od spoluhráčů nebo fanoušků. Třeba i v Jihlavě jsem měl hodně povedených zápasů i bez těch nul, ale nula to prostě nebyla. Dostal jsem třeba jeden dva góly, ale pocit z ostatních zákroků v tom zápase jsem měl dobrý. Ty vychytané nuly jsou samozřejmě vidět a je to fajnové. Ale byly zápasy, kdy na mě třeba nešlo skoro nic, to čisté konto bylo, ale brankářsky to nebylo složité. Spíš psychicky, protože musím být pořád koncentrovaný a i kdyby přišla jen jedna šance za celý zápas, musím být připravený ji vyřešit.
V první lize jste debutoval v dresu Slavie už dávno, před necelými šestnácti lety. Jak se od té doby posunula role brankáře?
Když jsem začínal, tak se řešilo jen chytání na čáře a ve vápně. Za dobu mého působení se ta pozice velice posunula a po gólmanovi už se toho chce o hodně víc, hlavně ve hře nohama. Když jsem tehdy pozoroval svoje vzory, třeba Petra Čecha v Chelsea, tak mu přišla malá domů a on to jen nakopl dopředu. Žádná rozehrávka se po brankářích nechtěla. Postupně se to ale výrazně vyvinulo tak, že rozehra většinou začíná od gólmana nahrávkami, a to mě baví, vidím v tom smysl, že se člověk musí pořád nějak posouvat a pracovat na zlepšení.
V první lize máte zatím ve 271 startech 65 nul, vybavíte si tu premiérovou?
Ano, bylo to za Slavii v mém třetím ligovém zápase a v Českých Budějovicích jsme vyhráli 1:0. A můžu říct, že si i docela pamatuji, jaké situace jsem musel v tom utkání řešit, i když je to už docela dávno.
V posledních pěti sezonách jste jasnou jedničkou Jablonce, ale prvních dva a tři čtvrtě roku po příchodu z vydařeného angažmá v Jihlavě tady bylo pro vás krušných, protože jste za tu dobu odchytal v lize jen čtyři zápasy a byl jste dvojkou za Hrubým. Jak jste to prožíval?
Abych byl upřímný, tak to bylo jedno z mých nejtěžších období v kariéře i v životě. Něco si přejete, ale realita je úplně jiná a skloubit to dohromady bývá největším kamenem úrazu. Když jsem do Jablonce přišel z Jihlavy, kde jsem chytal pravidelně a byl jsem důležitým hráčem týmu, čekal jsem, že to bude podobné. Ale najednou nejste jakoby potřeba, jste dvojkou a jen čekáte. Bylo to fakt těžké, dlouhé a docela na hlavu, přenášelo se to i domů, protože mě to trápilo hodně. Říkal jsem si, jestli má vůbec smysl v tom pokračovat, protože ubližuju nejen sám sobě, ale i svému okolí. A tehdy mi začala chybět ta radost, pořád jsem čekal, kdy začnu chytat...
Brankář Jablonce Jan Hanuš zasahuje do souboje o míč v utkání se Slovanem Liberec
Co se pak změnilo?
Začal jsem se soustředit jen sám na sebe, začal si vážit každého tréninku, pořád jsem makal a najednou jsem tu šanci dostal a naplno ji využil. Kdyby mi v tu dobu někdo řekl, že budu dalších pět let pravidelně chytat a budu jedničkou, tak bych na to čekání asi nahlížel jinak, ale opravdu to nebylo lehké. Teď to beru tak, že se mi čekání vyplatilo a byl jsem za to odměněn. A navíc, když jsem začal chytat, tak jsme s Jabloncem udělali evropské poháry. Hráli jsme třeba na stadionu Celtiku Glasgow před padesáti tisíci diváky, kteří zpívali a vytvořili neuvěřitelnou kulisu. Když jsem byl malý a takové zápasy viděl, tak jsem si říkal, že tohle někdy zažít je můj velký sen. A on se splnil. Život mi to pak po letech dopřál a v tom jsou jeho cesty fascinující.
S Jabloncem jste před touto sezonou třikrát za sebou hráli jen ve skupině o záchranu, letos jste naopak bezpečně pátí, jak se to povedlo?
Hrát třikrát o záchranu bylo fakt náročné, nejen pro nás v týmu, ale i pro fanoušky a všechny lidi v klubu. Prožili jsme si to, možná nás to posunulo dál a nějak poučilo, přišli noví trenéři a teď to může být i jakýsi odraz těch let minulých, ale k lepšímu. Fakt si to všichni užíváme, jsme za to vděční a je to balzám na duši.
O víkendu začnete zápasem v Ostravě souboje v elitní prvoligové skupině o titul. Pozice Jablonce se zdá být na 5. místě vzhledem k bodovému rozložení jasná, co čekáte od nadstavbové části?
Je pravda, že bodové rozdíly od nás směrem nahoru i dolů jsou velké a v hlavách bychom si třeba mohli říct, že už asi o nic nejde. Ale my naopak půjdeme do každého dalšího zápasu s touhou zvládnout ho vítězně, už i proto, že se budeme konfrontovat s nejlepšími českými týmy, chceme dokázat, že k nim také patříme a chceme být dál úspěšní. To je pro nás velká motivace.
Páté místo v lize zaručuje účast v Evropě, ale zkomplikovala vám to Olomouc, která postoupila do finále poháru. Pokud v něm porazí Spartu, projde do evropského poháru i když skončí v lize až za vámi šestá a vám pak bude páté místo směrem k účasti v evropské soutěži k ničemu...
...no, budeme určitě ve finále poháru fandit Spartě, to je jasné. Uvidíme, jak to dopadne, ale to neovlivníme. Já bych si samozřejmě moc přál pro nás všechny v kabině, pro fanoušky i pro jablonecký klub, aby se tady zase hrál evropský pohár. To je můj velký osobní cíl.
Pojďme ještě k vaší kariéře, je vám šestatřicet let, co máte v plánu?
S vedením Jablonce jsme už od zimy předběžně domluvení na prodloužení smlouvy. Konec neplánuji, mám ještě nějaké svoje další cíle a sny. Nedávno jsem se bavil s bývalým skvělým brankářem Jardou Blažkem, se kterým jsem byl v Jihlavě, a tehdy jsem sledoval, jak mu to ještě ve čtyřiceti chytá. Tak jsem mu říkal, že bych chtěl jednou být jako on. Beru to s pokorou, i s ohledem na zdraví, ale ještě bych určitě chtěl v ligové kariéře pár let pokračovat.
