Má vlastní atletický oddíl, podílí se na přípravě světového šampiona v kickboxu Tomáše Hrona či gymnastky Jany Šikulové. Největší pozornost však sklízí jako kondiční trenér prvoligových fotbalistů. "Fotbal je výkladní skříň českého sportu," říká šestatřicetiletý Cacek, který zároveň vyučuje na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity.
A zatímco na trenérské židli se střídá jedno jméno za druhým, drobný odborník se už více než šest let stará o kondiční přípravu největšího fotbalového mužstva na jižní Moravě.
Jak vlastně vypadá běžný den kondičního trenéra Zbrojovky?
Týden dopředu dostanu plán. Hlavní trenér se mi ozve a řekne, co by chtěl připravit, s čím bych měl pomoct, kterého tréninku se mám zúčastnit. Plus mi dá kontakt na hráče, který je třeba po zranění a s nimi se pak domlouvám na individuální trénink.
Jaký je rozdíl připravovat individuálního sportovce a celý tým?
Fotbal je hra a sportovci k tomu taky tak přistupují. Na tréninku se chtějí bavit. Naopak individuální sportovec chápe, že když neodtrénuje to, co má, výsledek nepřijde. Fotbalista ví, že když si dva dny odfrkne a má výbornou techniku, tak se v zásadě nic nestane. Jeho výkon se může schovat za jiné.
Mezi fotbalisty je hodně takových, co si místo dřiny rádi odpočinou?
Najdou se takoví. Všichni to jsou ale profesionálové, nemůžou si dovolit říct, že na to kašlou. V dnešní době sporttesterů lze zjistit, jestli se hráč neflákal. Na druhou stranu jsou potom třeba hračičkové, jako je například Petr Švancara. Fantastický hráč. On moc dobře ví, kdy potřebuje zabrat, ale když nemusí, tak si dá pauzu.
Jaké bylo ho trénovat?
Vycházeli jsme spolu velmi dobře. Vždy odtrénoval, co měl. Některé věci ale běhal svým tempem (směje se).
Je někdo takový, kdo měl takový odpor k běhaní?
Co si tak vzpomínám, tak běhání nemiloval Tom Polách. Špílmachr, co měl i dobré předpoklady k vytrvalosti, běžecké tréninky neměl rád.
Jaký máte vlastně vztah s hráči?
Myslím, že v kabině není hráč, se kterým bych měl špatný vztah. Třeba s Petrem Glaserem jsem po jeho zranění chodil trénovat sílu. To byla radost se na něho dívat. Když ale běhal kilometry, tak bylo vidět, že ho to nebaví, často si zanadával. Občas pronesl nějaké sprosté slovo, asi i na moji adresu. (usmívá se)
Co vy na to?
S tím trenér musí počítat, a když to uslyším, tak dělám, že to neslyším.
A jak se vám spolupracuje s Václavem Kotalem, současným trenérem Zbrojovky.
Má svoje typické prostředky a metody.Nad tréninkem hodně přemýšlí.Často ho vídám s knížkou, jak studuje různá cvičení a systémy, tréninkem žije. Musím ale říct, že je velmi progresivní.
V čem?
U nás je obecně problém, že si trenéři myslí, že v přípravě natrénují kondici tak, že z toho budou žít celou sezonu. Bohužel zbytkový efekt toho, co jsem natrénoval, je velmi malý. U vytrvalosti to jsou třeba tři týdny, což jsou tři fotbalová kola.
Čili neplatí to známé: Co natrénuje hráč v zimě, z toho žije celý rok?
Ne, to je absolutní mýtus. Je to taková moje teorie sněhové koule. V přípravě uválím kouli, postupně se otepluje a koule taje. Proto musím na ni nabalit nový sníh, jinak se bude koule zmenšovat. A takhle to je i s kondičními schopnostmi. U některých trenérů tahle doba přetrvává, tohle ale není otázka Zbrojovky. Pan Kotal to dokáže vhodně zkombinovat, že nejenom hraje fotbal, ale i hráči běhají po lese.
Nedávno se objevila kritická slova o kondici brněnských fotbalistů. Jak vlastně na tom jsou?
V porovnání s ostatními ligovými celky na tom nejsou nejhůře. Jsou však týmy, které kondici věnovaly více prostoru, a proto jsou na tom teď lépe.
A co se týče jednotlivců, kdo je na tom v Brně nejlépe?
Vždycky na tom byl výborně Milan Lutonský a Petr Buchta. Ale i Luďa Pernica šel v poslední době nahoru a může být příkladem i pro starší hráče. Dobře je na tom vytrvalostně i Pavel Zavadil, i když nemá absolutní rychlost a sílu.
