Je jasné, že minimálně na začátku sezony zůstane Bořil pro Slavii nehrajícím kapitánem.
„Myslím si, že tak za měsíc bych mohl konečně začít běhat,“ říká v rozhovoru pro klubový web.
A je otázka, kdy a v jaké formě se na trávníky vůbec podívá.
Po dlouhých měsících se v polovině června zase připojil k týmu, byť kondiční soustředění v rakouském Aigenu trávil převážně sám zavřený v posilovně. „Ale moc si vážím toho, že tady s klukama zase můžu být,“ hlásil z Rakouska. „Pracuju na sobě, pauza byla strašně dlouhá a zvlášť období po operaci, kdy jsem jen měsíc a půl ležel a nemohl nic, mi dělalo velké problémy,“ přiznává.
Slávistický kapitán Jan Bořil se po náročné operaci kolene připravuje k návratu na trávníky.
Brzy to bude tři čtvrtě roku od chvíle, kdy hrál za Slavii naposledy: neúspěšné derby proti Spartě na Letné, pak omluvenka z národního týmu a dál už jen nejisté vyhlídky. Po neúspěšném pokusu o konzervativní léčbu následovala návštěva profesora Stefana Hinterwimmera, vyhlášeného ortopeda, a operace na jeho klinice v německém Mnichově.
Tam dostal po týdnech útrap naději, že se na vrcholnou úroveň zase vrátí.
Bál se konce kariéry, ale teď Bořil doufá: Není důvod, proč bych nemohl hrát dál |
„Diagnóza zněla poškození chrupavky čtvrtého stupně a odchylka osy od kolena,“ připomněl Bořil. „Chtěl bych zpětně poděkovat celému klubu, který mi umožnil operaci a podporoval mě. Všem lékařům, fyzioterapeutům, masérům a kondičním trenérům. A samozřejmě mé ženě, bez které bych to nezvládl.“
V jednatřiceti letech jsou to pro Bořila nejtíživější měsíce kariéry.
Vážná zranění se mu vždy vyhýbala, i proto v minulých deseti letech odehrál v dresu Slavie a předtím Boleslavi v každém ročníku nejméně čtyřiadvacet zápasů. V posledních sezonách se v součtu s poháry a reprezentací opakovaně blížil i k padesátce.
„Teď pracuju hlavně na síle, nohách a středu těla. Po operaci mi ochably všechny svaly na noze. Do toho jezdím na kole, plavu, do toho ještě terapie. Noha však vypadá velice dobře,“ popisuje Bořil. „A na hřišti? Tam jsem byl během soustředění dvakrát, přihrávka nártem i placírkou mě nebolí, to jsem snad ještě nezapomněl,“ rozesmál se.
Po návratu do Prahy se od ostatních spoluhráčů zase odpojí, čeká ho týden práce na klinice v Německu, kde se po operacích kolene zotavovali i další slávisté Lukáš Provod s Davidem Hovorkou.
Bořilova sportovní tragédie: operace, dlouhá léčba a nejisté vyhlídky |
„Tehle měsíc noha dostane záhul, čeká mě hrubá síla, abych se pak mohl zapojit do kondiční přípravy a začít běhat,“ vysvětluje sedmadvacetinásobný reprezentant.
Právě v dresu národního týmu v průběhu loňského Eura se Bořilovy potíže s kolenem zvýraznily. Po náročném období v klubu odehrál kompletní porci minut v základní skupině šampionátu, v osmifinále scházel kvůli kartám, ale do čtvrtfinále proti Dánsku v horkém Baku už zase nastoupil.
Vrátil se vyčerpaný a opotřebovaný. Trvalo týdny, než znovu nastoupil do přípravy a vrátil se do sestavy. Trenéři mu pak zátěž dávkovali, aby nehrál dvakrát v týdnu.
Paradoxní je, že právě tehdy řešil i nabídku z řeckého PAOK Soluň, což mohla být jeho první štace v cizině. „Po konzultaci s bossem, tedy panem Tvrdíkem, jsme se ale rozhodli, že ještě zůstanu,“ vykládal na konci loňského srpna novinářům.
Zahraniční kapitola je ovšem momentálně u ledu. Bořilův cíl? Znovu navléknout červenobílý dres.
