„Bylo to pro mě hodně emotivní. Zaprvé jsem se těšil, za druhé jsem byl hrozně nervózní, za třetí jsem si pořád promítal hráče, na které nás trenéři upozorňovali u videa. Hodně jsem se zaměřil na to, abych to klukům a celé Slavii nepokazil,“ vyprávěl pokorně dvaatřicetiletý obránce.
A koleno, v němž mu našli artrózu čtvrtého stupně a reálně mu hrozil konec kariéry?
Slavia - Baník 1:0, Tijani rozhodl, ale neslavil. Liga má jediný stoprocentní tým |
„Je naprosto v pořádku, vůbec nic necítím. Jsem připravený klidně i na čtvrtek!“ rozesmál se a nabídl se kouči Jindřichu Trpišovskému na úvodní duel play off Evropské ligy se Zorjou Luhansk.
Upřímně: věřil jste, že si ještě nejvyšší soutěž zahrajete?
Začátky byly těžké. Nikdo se mnou nepočítal, na mou adresu padala některá špatná slova. Ale překlenul jsem to, trenéři mi věřili a dali mi příležitost. Všichni mi moc pomohli. Samozřejmě také vedení, že mi dalo ještě na rok smlouvu. Jsem rád, že tady ještě můžu být.
Do přípravy jste vlastně vstupoval bez platného kontraktu. Jaká byla? A cítil jste se dobře celý zápas?
Trénuju celou dobu, přípravu jsem odjel velice dobře, trenéři mě chválili. Nic jsem nevypustil, nebyl jsem zraněný. Čekal jsem na šanci. Věděl jsem, že kvůli programu trenér protočí sestavu a po čtvrtku mi řekl, ať se připravím. Byl jsem nervózní, ať to hlavně zvládnu já, ale i mužstvo... Jsem za to rád.
Slavia - Mladá Boleslav. Vstupenky do Edenu na poslední zápas sezony |
Dokázal jste si proti Baníku, že i po těžkém zranění ještě zvládnete fotbal na nejvyšší úrovni?
Přesně. Uplynul nějaký rok a půl od posledního zápasu v derby se Spartou. Já jsem se chystal na návrat, mezitím jsem slýchal, že na to nebudu mít, že jsem pomalej a starej. Ale kousnul jsem se. Řekl jsem si, že to prostě zkusím, že do toho dám všechno. A podařilo se, jsem za to nesmírně rád.
Nechtěl jsem plechové koleno. Bořilova zpověď o návratu, roli mentora i kritice |
Popsal byste moment, kdy vám bylo nejhůř? A bylo vám naopak při nástupu na trávník za celou tu dobu nejlíp?
Nejhorší byla ta diagnóza. Projel jsem dost doktorů, někteří se shodli, že už nebudu hrát na profi úrovni. V tu chvíli ukápla i slza... Pak mi doporučili profesora v Německu, ten mi řekl, že není problém, abych dál pokračoval jako profík. Operace se povedla a jsem zpátky, mohl jsem nastoupit. Je to něco neuvěřitelného. Musím poděkovat i fanouškům, vyvolávali mé jméno. Dalo mi to ještě větší sílu.
Trenér Trpišovský o navrátilciZaslouží velkou poklonu. Když mi tehdy popisoval, co ho čeká a jak se zranění bude řešit, nedovedl jsem si představit, že se tak rychle vrátí zpátky. A ještě na tuhle úroveň. Na druhou stranu mě napadlo: Kdo jiný by to měl zvládnout než Honza Bořil? Obrovské procento lidí s problémem, který měl, nesportuje ani na amatérské úrovni. Ani si nepamatuju, o kolik centimetrů mu nohy vlastně srovnali, dělali jsme si z něj srandu, že kdyby mu je vycentrovali už ve dvaceti, mohl být ještě lepší. Od ledna, kdy se vrátil do přípravy s týmem, nevynechal jediný trénink, což je obdivuhodné. Nepotřeboval žádné úlevy a já ho proto považuju za naprosto zdravého hráče. V létě jsme udělali dohodu, jaká bude jeho role v týmu a jaké bude mít vytížení. Ale když jsem ho teď viděl na hřišti, možná bude hrát víc, než jsme si všichni mysleli. Klobouk dolů. |
Co byste poradil sportovcům, kteří se ocitnou v podobné situaci? Co vám nejvíc pomáhalo?
Nejvíc rodina, má žena a dcera. Pomáhaly mi, vozily mě na fyzio a na tréninky, když jsem nemohl řídit. Obrovská podpora. Bylo to obtížné, hodně o hlavě. Člověk hrozně chtěl, ale nešlo to. Bylo to dlouhé, ale nevzdával jsem se a říkal si, že to dopadne dobře. A to se mi splnilo. Díky všem, co se na tom podíleli.
Překvapilo vás, že vás trenéři hodili do tak obtížného zápasu?
Mohlo to dopadnout jakkoliv, ale ukázal jsem všem, že na to stále mám. Že můžu nastoupit kdykoliv a kdekoliv, že se mnou trenéři můžou počítat. Jsem hrozně rád za jejich důvěru.
Co vám nejvíc chybělo? A jak se vám hrálo na stoperu ve tříčlenné obraně?
Dá se říct, že to není změna. Taky si můžu zaútočit, doplňujeme se a zajišťujeme. Nebyl to žádný problém. A nejvíc mi chyběla herní praxe. Těšil jsem se, snad jsem obstál. Nejvíc si cením vítězství.
Málem jste v první půli dal gól, vaše rána z dálky ostravského brankáře Jiřího Letáčka pořádně zaměstnala.
No, být to níž a do strany, asi by měl větší problémy.
Po emotivním návratu je vaším dalším snem zahrát si Evropu?
Přesně tak. Chceme do skupiny, chceme zase zvučná jména. Když trenér teď ví, že se mnou může počítat, tak doufám, že si nějaký zápas zahraju.
