„Neberu to jako tragédii. Už jsem se s tím smiřoval delší dobu, není to rozhodnutí ze dne na den. V životě se stávají horší věci,“ řekl ČTK v rozhovoru Baránek, který stihl za Baník Ostrava a Plzeň odehrát 77 ligových zápasů, v nichž dal osm branek.
Osudným se mu stal pohárový zápas v Hlučíně v září 2016, kdy si poranil koleno a musel na operaci. Po necelém měsíci byl zpět, aby pomohl Plzni v Evropské lize proti Giurgiu, jenže problémy přetrvaly a vyžádaly si další dvě operace.
„S lékaři jsme se shodli, že po první operaci měla být delší pauza na rehabilitaci. Ale to je prostě kdyby. Mohl jsem mít pauzu o měsíc delší a stejně to mohlo dopadnout takhle,“ uvedl bývalý mládežnický reprezentant.
„Loni v zimě jsme si s vedením Plzně řekli, že to doléčíme úplně, dostal jsem klid s tím, že nastoupím do letní přípravy normálně bez úlev. Plzeň se ke mně v těžké době zachovala férově, podporovala mě a zajistila mi veškerý možný servis. Dva týdny to šlo a koleno drželo. Na soustředění ve Španělsku ale zase nateklo. Od té doby to byl začarovaný kruh. Chodil jsem po doktorech a každý říkal něco jiného,“ líčil Baránek.
Definitivní rozhodnutí o konci kariéry udělal na začátku roku. „Byl jsem na vyšetření u doktora v zahraničí, který mému agentovi řekl, že koleno není špatné na normální život, ale že pokud budu pokračovat ve vrcholovém sportu, tak bych do dvou tří let mohl skončit s umělým kloubem. Shodli jsme se, že to nechceme riskovat,“ uvedl.
„Hrát dva roky českou ligu by mě nezajistilo do budoucna, abych si kvůli tomu zničil zdraví. To bych musel hrát někde v zahraničí, kde bych věděl, že si vydělám na zbytek života. Hlavní je teď pro mě zdraví. Budu koleno léčit bez zátěže a tlaku na uzdravení a uvidíme,“ dodal.
Pokud by se koleno umoudřilo, ještě by se zkusil vrátit, ale příliš tomu nevěří. „Není to konec na sto procent, ale na 99,5 procenta. Stále věříme v zázrak, že by se do léta mohlo něco změnit. Určitě se udržovat budu, třeba hraju rád hokej, kde mi to problém nedělá. Uvidíme. Ale už po roce cítím, že tělo zesláblo, takže upřímně nevěřím, že třeba po třech letech pauzy bych byl schopen se vrátit k vrcholovému sportu. Naděje umírá poslední, ale upínat se k tomu nechci,“ prohlásil Baránek.
U sportu plánuje zůstat. Je domluvený na práci pro agenturu Sport Invest, která ho zastupovala. Bude fungovat jako regionální manažer rozvoje hráčů na severní Moravě společně s Tanasem Papadopulosem. „Mám ústní domluvu se Sport Investem, že bych něco takového mohl zkusit. Chci agentuře poděkovat, že se o mě celou dobu skvěle stará. Přes to zranění se na mě nevykašlala a i teď, kdy ode mě mohli dát ruce pryč, tak mi dali nabídku na spolupráci. Já chci u sportu zůstat, ať už to bude na jakékoli pozici,“ řekl.
Na trenérskou roli si netroufá. „Momentálně úplně ne. Byl jsem u nás doma na pár trénincích se žáčky a to je pro mě teď strop. Nedokážu si představit, že sám vedu fotbalový tým,“ připustil.
Po zkušenosti s brzkým koncem kariéry nabádá mladé hráče, aby nepodceňovali vzdělání a nepreferovali fotbal před školou.
„Je to hlavně apel na rodiče, aby to u svých dětí nastavili tak, že první je škola a teprve pak fotbal. Když se dostanete do vrcholového sportu, tak je to krásné, ale každý nemůže hrát ve Spartě a Plzni, kde se dá třeba nějakým způsobem zajistit pro zbytek života. Pak přichází okamžik, a nemusí to být ve 24 letech jako u mě, ale třeba v 35 letech, kdy je třeba se začlenit do normálního života. A když někdo hraje patnáct let jenom fotbal, tak to musí být hodně těžké,“ dodal Baránek, který vystudoval střední školu. Až pak dal přednost fotbalu, protože pravidelně hrál ligu za Baník.
