Pro šestadvacetilého Klímu vedle důležité výhry znamenal jeden velký průlom. V osmé prvoligové sezoně a ve 175. zápase v této soutěži byl jeho vůbec prvním.
„Co to pro mě znamená? To si nikdo nedovedete představit. Už dlouho jsem o tom hodně dlouho snil,“ vypravoval Klíma po výhře 1:0, která Hradec nechává ve hře o postup do nadstavbové skupiny o titul, „brečel jsem jak malý kluk, pár minut jsem se z toho musel vzpamatovávat.“
Čekat tak dlouho na první ligový gól se nestává příliš často. Nemusel jste poslouchat nějaké narážky na to, že to stále nejde?
Musím kluky ocenit, že to na talíři nebylo. (smích) Kluci mi to spíš přáli a před každým zápasem říkali, že to už určitě padne. I před tímhle zápasem mi Filip Čihák tvrdil, že je to tutovka.
Co jste mu na to odpověděl?
Že to říkají vždycky. Věděl jsem ale, že když to padne, tak za mnou poběží snad celý Hradec.
Hradec Králové - Č. Budějovice 1:0, domácí slaví díky prvnímu ligovému gólu Klímy |
Povedlo se. Na to, že jste dalo by se říci sváteční střelec, zakončil jste to velmi zkušeně.
Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. Spíš pro mě bylo těžké, že když jsem ten gól dal, vůbec jsem nevěděl, co se v takových situacích dělá, musel jsem improvizovat.
Kdy jste vlastně vstřelil do dneška svůj poslední gól? Pamatujete si na něj vůbec?
Tak to ano, bylo to za boleslavskou juniorku, v dospělém byl tento první.
Jak vás gól potěšil s přihlédnutím k tomu, že jste poslední dobou v sestavě Hradce neměl jisté místo?
Tak to necítím. Myslím si, že nějakou pozici v týmu mám, i trenér mi to dává najevo. Na druhé straně Petr Juliš si šanci zasloužil, má talent a potřebuje hrát, určitě jsem se nezlobil, že nehraju.
Hradecký obránce Jakub Klíma (vpravo) slaví proti Českým Budějovicím svůj první ligový gól v kariéře.
V tabulce poslední České Budějovice jste porazili, byť nejtěsnějším rozdílem. Jak těžký zápas to byl?
Hlavně jsme si představovali jeho snadnější průběh, gól jsme chtěli dát dřív. V těchto zápasech vždycky rozhoduje druhý gól. Když ho dáte, uklidníte se. Protože to ale stále bylo jen 1:0, soupeř pořád cítil šanci alespoň na remízu. Museli jsme jeho bránu dobývat a to se stále učíme. Nešlo to, proto jsme stále museli hrát na sto procent a bylo to hektické až do konce. Ale zvládli jsme to, což je pro nás důležité.
