„Byly to dost těžké debaty,“ říká o konci dva a půl roku trvajícího pobytu v kazašské nejvyšší soutěži fotbalový obránce, který je tak dalším novým jménem do kádru nováčka domácí nejvyšší soutěže. Ve středu si hradecký dres poprvé vyzkoušel v Hořicích v přípravném zápase s Varnsdorfem.
Dva roky jste byl z Kazachstánu nadšený a najednou jste chtěl co nejrychleji domů. Co se stalo?
Rychlé to bylo tak, že jsem to ani já nečekal. Už také proto, že jsem měl v Pavlodaru kontakt na celý rok. Ale staly se tam takové věci, že už nešlo pokračovat a jsem strašně rád, že jsem zpátky.
Jaké myslíte?
Všechno se odvíjelo od toho, že se tam během čtyř měsíců vystřídali tři trenéři a tři ředitelé klubu. To přinášelo obrovské problémy, děly se takové zákulisní věci, které se nedaly překousnout. Hodně nepříjemná situace.
Vy jste šel do Pavlodaru v zimě před začátkem sezony a měl jste velká očekávání.
Určitě, vždyť to je elitní a velmi ambiciózní klub v Kazachstánu. Jenomže tohle bylo až neuvěřitelné a o tom, že to není v pořádku, nejlépe hovoří výsledky. Zatímco v minulých sezonách útočili na špici a pravidelně hráli evropské poháry, letos se pohybují kolem desátého místa.
V týmu jste skončil, ale v klubu jste dál byl. Jaké jste zvažoval varianty?
Jsem stále hráčem Hradce, takže to byla první volba. Navíc jsem byl s Hradcem domluvený, že v Kazachstánu nikam jinam nepůjdu, i když se nějaké nabídky objevily. Takže buďto by to byl Hradec, nebo bych byl dál v Pavlodaru, ale nehrál bych.
Předpokládám, že jste si závěr zahraničního angažmá představoval jinak.
Určitě, hlavně proto, že první dva roky byly skvělé a nemohl jsem si na nic stěžovat. Odehrál jsem prakticky všechno, byl jsem zdravý, opravdu z tohoto pohledu výborné.
Těšil jste se tedy vlastně domů?
Po tom, co jsem prožil v Pavlodaru, určitě ano. Navíc přece jen strávit dva a půl roku v zemi, kde je vše trochu jiné než v Evropě, je složité. I když si člověk zvykne na všechno.
Na co jste si třeba špatně zvykal?
Po fotbalové stránce třeba na to, že se většinou hraje a trénuje na umělé trávě. Jen tři, čtyři kluby mají přírodní, ostatní umělé. A v Pavlodaru také, což je na tělo velký zápřah. Když jsem o víkendu odlétal domů, bylo tam přes čtyřicet stupňů a na tom trénovat, to je něco. Takže na přírodní trávník se opravdu těším.
Do sezony půjdete bez letní přípravy, jak na tom vlastně jste?
Neměl bych být špatně, v Kazachstánu běží sezony a já jsem skoro do poslední chvíle trénoval s mužstvem. Asi budou trochu chybět zápasy, těch jsem na jaře odehrál asi jen deset, ale jinak by neměl být problém.
Hradec za vaší nepřítomnosti stačil z 1. ligy sestoupit a hned se do ní zase vrátit. Co tomu říkáte?
Hlavně to, že tým má za minulou sezonu můj velký respekt a obdiv a měl by mít i u fanoušků. Vrátit se za rok zpátky do 1. ligy při takové obměně kádru, klobouk dolů. Celý rok jsem to na internetu sledoval.
K několika změnám v kádru došlo i nyní, jak na vás tým působí?
Musím ještě některé hráče poznat, jsem tady krátce, ale myslím si, že se podařilo dát dohromady mužstvo, v němž jsou zkušení i mladí a že se dá dokupy tak, že ligu zvládneme.
