Kalouda na něm hrál skvěle a dal tři góly, které pomohly Česku až do finále. „Ten turnaj mi ohromně zvedl sebevědomí. Snad o sto procent.“
Pokud však Kalouda mluví o sebevědomí, má na mysli jen to fotbalové. Mimo hřiště zůstává pořád skromným klukem z malé vísky Šaratice. Možná k tomu přispěla i událost z mládí.
Nechybělo mnoho a žádná fotbalová pohádka o Kaloudovi by se dnes nevyprávěla. Jako malý chlapec sjel v dětské tatrovce ze svahu ke garáži, vrazil do sloupku a umělá hmota z roztříštěné hračky mu propíchla tříslo. Kdyby zasáhla tepnu o dva milimetry dál, mohl Kalouda vykrvácet.
„Pánbíček stál tehdy u mě a já se snažím vracet mu to. Tím, že nedělám žádné blbosti,“ říká dvacetiletý talent. „Vím, že musím zůstat na zemi. A věřím, že díky rodině a přítelkyni nikdy nebudu žádnej frajer, ale normální kluk jako předtím.“
Nedá se mu nevěřit. Kalouda působí i mezi staršími hráči neobvykle vyspělým dojmem, k tomu příjemným a sympatickým. Dělat s ním rozhovor je radost.
A stejná radost je pozorovat jej na hřišti. I když se po návratu z Kanady v lize zpočátku trápil.
„Byl jsem se silami na dně. Navíc ten dospělý fotbal je jiný než juniorský. Hraje se o velké peníze, starší kluci už živí rodiny a člověk se k tomu musí postavit jinak. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl.“
Po malátných výkonech v úvodu si dokonce dvakrát zvykal na lavičce. Ale neděle 28. října znovu jeho raketovou kariéru postrčila. To dal brněnský záložník proti Českým Budějovicím první ligový gól, když napálil do sítě odražený míč.
„Konečně mi to tam spadlo. Předtím jsem neměl štěstí, ale když mu jde člověk naproti a poctivě pracuje na tréninku, tak se k němu obrátí,“ říkal tehdy.
Na trénincích totiž piluje střelbu jako málokdo. „Něčí předností je rychlost, mně říkali, abych střílel.“ A to mu jde parádně. Za posledních šest zápasů se trefil pětkrát. A pokaždé nádhernými střelami z hranice šestnáctky.
Únava z úvodu podzimu byla najednou pryč a Kaloudovy výkony pomohly Brnu na páté místo ligy. „Chytil jsem druhý dech. Až jsem se sám divil,“ vypráví. „Ale teď jsem rád, že si konečně odpočinu.“
Brněnští fanoušci se teď mohou jen modlit, aby v zimě zůstal. Zájem o něj je obrovský. „Ale já nikam nespěchám,“ říká Kalouda.
