Liverpool po výsledku 3:3 po prodloužení zvítězil nad milánským velikánem 3:2 na penalty. S obrovskou pozlacenou trofejí si pak Šmicer zařádil společně se spoluhráčem Barošem.
V jednom z karlovarských hotelů se ve středu večer u obrazovky sešli svého času nesmiřitelní fotbaloví bojovníci. V zápasech pražské Dukly se Spartou proti sobě v první polovině osmdesátých let stávali už zkušený ligový harcovník Vízek, úžasný driblér z Julisky, a ambiciózní mladíček Hašek, na hřišti Vízkův stín a hlídací pes.
Dnes jsou výbornými kamarády a vedle fotbalu je spojuje ještě jedna záliba.
"Jsme s Hašanem ve Varech na golfu a tak jsme tady ve středu večer drželi u televize našim palce," naznačuje padesátiletý Vízek, že triumf v Lize mistrů přáli Liverpoolu, jehož dres oblékli Vladimír Šmicer a Milan Baroš.
"Takhle jsem si už dlouho nezafandil," poznamenal jedenačtyřicetiletý Hašek. "Navíc to bylo fandění s tak krásným koncem."
Rozhodující Šmicrovu penaltu viděl Vízek až ze záznamu.
"Jen se ho zeptejte, jak a kde se klepal," směje se Hašek.
A Vízek jde s pravdou ven.
"Když šel na penaltu Šmíca, schoval jsem se za takové velké piáno. Nemohl jsem se na to dívat. Říkal jsem si, jak pěkně hrál, jaký dal fantastický gól, ale jak si to teď jde všechno pokazit. Prostě mi bylo hrozně. Až když se místností rozlehlo burácení, oddechl jsem si a šel se podívat na záznam, jak to vlastně ten můj zlatej kluk kopnul."
Že byl AC Milán tři čtvrtiny zápasu lepší, to podle mnohých už nikoho zajímat nebude.
"To bych řekl," zdůrazňuje Hašek. "Lepší je prostě ten, kdo má titul. Ten je nejlepší. A rozebírat, jestli to bylo zaslouženě, nebo nezaslouženě, to nemá žádný smysl. A jestli byl AC o něco lepší po fotbalové stránce, tak hráči Liverpoolu měli zase mnohem větší fotbalové srdce."
Po prvním poločase, který AC Milán vyhrál 3:0, si Hašek s Vízkem mysleli, že je rozhodnuto. Ostatně, za takového stavu by už na Liverpool nevsadil nikdo.
"Musím přiznat, že tentokrát jsem docela výjimečně souhlasil s trenérem Csaplárem, který to v televizním Studiu Ligy mistrů viděl v půli taky jako hotovou záležitost," říká Vízek. "Ale o to víc to bylo po přestávce krásnější."
Hašek zvrat v zápase přisuzuje většímu liverpoolskému zaujetí.
"Souhlasím, že AC byl fotbalovější. A když vedl tři nula, ani ve snu by žádného z hráčů italského mužstva nenapadlo, že můžou tři góly dostat taky. Jenže Liverpool už neměl co ztratit, tak se vrhl do boje. Jak už jsem říkal, všichni jeho hráči do toho dali srdce, vůli, byli prostě hladovější," popisuje Hašek.
A že třikrát inkasovala proslulá skálopevná milánská obrana?
"Jó, nikdo není dokonalý," přede Vízek spokojeně. "Ani milánská obrana. A jak se ukázalo v závěru prodloužení, tak ani kanonýr Ševčenko."
Hašek zdůrazňuje, že srovnat tříbrankové pasívum se soupeřem, jakým je právě AC Milán, zasluhuje to nejvyšší ocenění.
"Takové ztráta se dohání strašně těžko, ale občas se to otočit dá. Ale když se vám to povede proti AC, tak to už je punc opravdu té nejvyšší kvality. A taky proto je fotbal tak krásný a neopakovatelný," pokračuje Hašek.
Vízek je teď asi jedním z nešťastnějších fanoušků v Česku.
"Samozřejmě, že příbuzenský vztah v tom roli hraje, ale já před zápasem říkal, a Hašan mi to může dosvědčit, že by liverpoolský trenér Benítez měl vytáhnout proti AC žolíka. Samozřejmě jsem myslel Šmícu. Několikrát mi do telefonu říkal, že mu to jde náramně na tréninku, že si věří, a že má obrovskou chuť do hry. Nakonec se do zápasu brzo dostal místo zraněného Kewela a myslím, že se trenérovi opravdu odvděčil."
Hašek zase nemůže najít vhodný příměr pro Gerrarda, jehož označil nejlepším mužem zápasu.
"Gerrard nejenže dal prvním liverpoolským gólem zápasu úžasný náboj, ale především byl nevídaným tahounem celého mužstva. Tvrdím, že to byla klíčová osoba utkání. Jeho neustálé burcování spoluhráčů, buldočí zavilost, obrovská morálka, to všechno způsobilo, že se anglické mužstvo tak nečekaně vzpamatovalo."
A co penaltový čaroděj liverpoolský brankář Jerzy Dudek?
"No, já tohle viděl poprvé. Aspoň v takové míře. Brankář se leckdy snaží pohybem střelce znervóznit, ale jak se začal Dudek kroutit a vlnit, to jsem jen zíral. Já si říkal, že si snad musí vyhodit kyčle," říká Vízek. "V tak vypjatých chvílích bývají střelci penalt už tak pořádně nervózní a teď ještě proti nim někdo začne takhle jančit. Já bych teda na penaltu proti Dudkovi rozhodně jít nechtěl."
 Vladimír Šmicer se chlubí zlatou medailí, kterou dostal po vítězství ve finále Ligy mistrů. |
