"Myslím si, že to penaltové pravidlo nevyvracím, platí pořád dál," tvrdí přesto pětatřicetiletý Michal Špit, zkušený strážce jablonecké brány. "Sedm sérií, to dlouho nepamatuju. Hlavně, že jsme prošli v poháru dál, to je nejdůležitější."
Je to opravdu tak, že gólman je v podstatě bez šancí?
Ano. Jsem přesvědčený, že když hráč zahraje pokutový kop dobře, tak to gólman nemůže chytit. Ještě na dvě penalty jsem si sáhl, ale byly precizní a neměl jsem šanci. Pořád je to v nohách toho hráče a my můžeme jen získat. Jen ale fakt, že ho můžeme rozhodit nějakým pohybem, ale to je tak všechno. Pak pomůže jen štěstí a někdy intuice.
Čím si tedy vysvětlujete, že čtyři střelci Dukly selhali?
Terén okolo byl takový všelijaký, měkký a hrbolatý. Kluci si balon dlouho rovnali, to je možná trochu rozhodilo a mně se malinko zvedala možnost, že to chytím.
Byli jste krůček od vyřazení, když šel na pátou sérii za stavu 3:2 domácí Vorel. Kdyby dal, byl by to v poháru váš konec...
...vzal si hrozně dlouhý rozběh, snad čtyři metry za vápnem. Do poslední chvíle jsem nevěděl, kam půjdu. Chtěl jsem zůstat stát, ale pak jsem si podle rychlosti jeho běhu najednou vybral levý kout branky. On to tam dal a navíc v ideální výšce pro gólmana.
Nebyl jste trochu naštvaný, že chytáte jednu penaltu za druhou, ale vaši spoluhráči je také kazili?
No..., Hned v první sérii nedal Mára Jarolím, ve čtvrté trefil Tomáš Jablonský tyč. Pak jsem chytil tři penalty v řadě, ale potvrdil to až Tomáš Pekhart. Rozhodnout mohl už předtím Honza Vošahlík, ale kopl to hodně mizerně. Po zemi skoro doprostředka, v tu chvíli jsem si říkal, že to není dobré.
V sedmé sérii proti vám šel brankář Dukly Rada, věřil jste si?
Hned jsem tušil, že to dá doprostřed. Předtím viděl, že po všech penaltách jdu, tak se asi bál, že kdybych trefil stranu, tak bych to měl. Rozhodl jsem se, že prostě zůstanu stát a vyšlo to. Dal to pěkně na mě.
Troufl byste si jít na pokutový kop jako on?
Ne, určitě bych dobrovolně nešel. A doufal bych, že to nedojde až do jedenácté série, to už bych musel.
Proč ne?
Myslím si, že tohle je věcí hráčů z pole. Ti jsou k tomu více trénovaní a přizpůsobení. Vůbec nevím, kam a jak bych to kopl. Penalty nezkouším ani z legrace na tréninku. Nešel bych na ni v zápase ani za stavu 3:0.
Prý si vedete databázi střelců, kdo kam penalty kope.
Je to tak. Když jsou v ligovém kole penalty, hodím si to do počítače. Už si to vedu tak deset let. Ten seznam střelců penalt už je docela bohatý, ale spousta z nich už skončila.
Jak vám to pomáhá?
Neříkám, že je to nějak směrodatné, vždyť třeba ani jednoho z hráčů Dukly jsem neznal. Spíš je to pořád o té intuici. Ale když k tomu přidáte něco navíc, třeba i to, že víte, jaký má ten který fotbalista oblíbený způsob zahrávání, šanci gólmana to lehce zvyšuje. Ovšem třeba u zkušeného Otepky mám v databázi snad dvacet penalt a kopal je do všech koutů, takže konkrétně u něho to nemůžu považovat za bernou minci...
Když na vás kope penaltu hráč, kterého neznáte, víte dopředu, co uděláte?
Rozhoduju se podle signálu těla, podle rozběhu a hlavně pomáhá šestý smysl. Třeba cítím, že mi to dá po pravé ruce, tak tam skočím a čekám, jak to dopadne.
Vedete si i evidenci, kolik pokutových kopů jste zneškodnil?
Mám to někde v počítači, z hlavy to přesně nevím. Teď jsem na to nekoukal, protože se proti nám dlouho žádný nepískal. Ale určitě to bude takových padesát procent, spíš i víc. Ale přesná čísla bych tam raději moc nepsal, aby si pak spoluhráči nemysleli, že chytím každou (smích).
