„V té době jsem měl v hlavě, že budu brzy hrát v anglické Premier League, protože všechno šlo tak, jak jsem si představoval, a fotbalově se mi dařilo. Než ovšem přišlo první vážné zranění kotníku, kdy se to během vteřiny všechno zastavilo. Asi deset měsíců jsem nemohl hrát, musel jsem začínat skoro od nuly a zvolit si trošku jinou cestu, než jsem měl v hlavě,“ popsal 26letý jablonecký záložník.
Poté pravidelně sbíral starty v druhé nizozemské lize za rezervu Alkmaaru a tým Venlo, odkud se v září 2024 vrátil do Česka a začal hrát první ligu za Teplice.
Jak jste si zranění tehdy v Nizozemsku přivodil?
Za áčko Alkmaaru jsem nastoupil v přípravném zápasu proti Ajaxu, už ve dvacáté vteřině jsem si těžce poranil kotník a mám v něm plastiku úplně všech vazů. To byl docela zásah, který mi výrazně pozastavil kariéru, ale nevzdal jsem se a zvolil jsem cestu zpátky k fotbalu přes druhou nizozemskou ligu, ve které jsem ve Venlu zažil velmi dobré sezony. Moc se mi tam líbilo a byl jsem i zástupcem kapitána. Pak tam ale přišel nový trenér, který mě v podstatě vystrnadil z týmu, a proto jsem odešel do Teplic.
Volá Jablonec? Tam chci! Sobol o návratu do Česka i důvodech konce ve Francii |
Jak se pak na začátku loňského září zrodil váš přestup z Teplic do Jablonce?
Bylo to určitě i tím, že z Jablonce odešel Beran a potřebovali tady někoho na jeho post defenzivního středního záložníka. Pak jsme byli s jabloneckým trenérem Kozlem, který mě znal, protože mě vedl v mládežnických reprezentacích, v kontaktu, řekl mi svoji představu o mém působení a já byl nadšený. Byl jsem rád, že jsem po návratu do Česka mohl takhle rychle udělat další krok výš do klubu, který hraje v tabulce nahoře, protože mám rád vyšší ambice. Nebylo to nic proti Teplicím, ale tam to bylo spíš víc na sílu a já potřebuju hrát víc s míčem a pod trenérem Kozlem to tak je.
V rozehrané sezoně jste hned zapadl do týmu a za Jablonec jste na podzim odehrál v lize deset zápasů, z toho devět v základní sestavě. Překvapilo vás to?
Přiznám, že to jsem ani nečekal, ale každá taková změna prostředí hráči prospěje a cítil jsem, že jsem fotbalově zase ožil. Trenér mi dal hned důvěru, sešlo se to tak, že jsme první dva zápasy se mnou v sestavě vyhráli, a to mi také hezky nahrálo. Jsem strašně rád, že jsem ten krok přestoupit do Jablonce udělal, jsem tady spokojený.
Vnímal jste, že byste měl být náhradou za běhavého Berana ve středu hřiště?
Mluvilo se v této souvislosti možná i o Zorvanovi, ale ten je spíše víc pro hru dopředu, já jsem asi víc běhavý a ty role si rozdělujeme. Ale ano, já jsem asi byl za Berana. Snažím se týmu co nejvíce pomoci tím, co umím nejlépe, tedy být takový ten hodně běhavý střeďák. To mi vůbec nevadí, mám to rád být pořád v pohybu. Neříkám, že jsem nějak nahradil Berana, ale je fakt, že jsem asi měl vyplnit tu mezeru po něm na pozici šestky.
Po podzimu máte s Jabloncem sezonu parádně rozehranou, jste třetí, ambice jsou tedy asi jasné. Je to tak?
Cíl nemůže být jiný, než postup do pohárové Evropy. Z kluků, kteří tady byli v minulé sezoně, cítím, jak moc je pořád mrzí, že jim to jen těsně uniklo. Takže chuť to letos dokázat je v kabině obrovská, jsem moc rád, že jsem toho součástí, a chci do evropských pohárů pomoci.
Ještě loni na začátku září jste byl v teplickém kádru, teď v prvním kole jarní části hostíte právě Teplice. Jak to berete?
Samozřejmě se na ten zápas těším, je tam spousta kluků, se kterými jsem hrál a některé znám i z dětství, protože jsem v Teplicích působil i v mládeži. Takže ano, bude to pro mě speciální zápas, to nepopírám, ale jak vlezu na hřiště, vidím před sebou jen tři body. Mojí hlavní motivací je porazit každého soupeře a pomoci dostat Jablonec do pohárů.
