Stal se v Liberci sportovním ředitelem místo Františka Myslivečka, obviněného z korupčního jednání.
"Vracím se do milovaného klubu," pronesl Maier, který nedávno triumfálně zakončil kariéru ziskem rakouského titulu v Rapidu Vídeň.
"S Libercem jsem postoupil do ligy, z něj jsem se dostal do reprezentace a pak na atraktivní zahraniční angažmá," vysvětluje devětatřicetiletý Maier, jenž si nedaleko stadionu U Nisy postavil dům. "Měl jsem různé nabídky, ale toužil jsem pracovat pro Liberec. Mám tu srdce."
Pod Ještěd přišel v létě 1992 divoce. Tehdy chytal v druholigových Drnovicích a tamní boss Gottvald ho ze dne na den vyhodil. Domníval se, že někteří hráči "prodali" utkání. Hádejte s kým? S Libercem!
"Já jsem byl tehdy ještě moc mladý, abych u nějakých jednání figuroval," hájí se Maier ve své knize. Aby uživil rodinu, musel dojíždět do Vídně, kde pracoval jako námezdní dělník.
Pak zasáhl osud. Ozval se Liberec. A pro Ladislava Maiera začal téměř pohádkový příběh.
"Pánové Forman a Čejchan, kteří tady vzkřísili fotbal, mi při prvním jednání řekli: Dáme ti dvě stě tisíc a smlouvu na tři roky. Chceš ty peníze hned, nebo ti je máme někam poslat? Byl jsem jak v Jiříkově vidění. V kapse jsem neměl skoro ani korunu a najednou jsem si tam měl nacpat takový balík," vzpomíná Maier.
V Liberci se záhy stal oporou a miláčkem fanoušků. Probil se i do národního týmu, s nímž dokonce v Anglii jako brankářská trojka získal evropské stříbro.
Pak přišlo vysněné angažmá v cizině. Vybral si ho rakouský Rapid Vídeň. "V životě jsem si nemyslel, že tam zůstanu sedm let," říká Maier, jenž si podmanil fanoušky i v rakouské metropoli. Lapil několik penalt a vysloužil si přezdívku Der Elfmeterkiller čili Penaltový zabiják.
Své zkušenosti z hřiště se však zatím nikomu předávat nechystá: "Trenérská práce mě teď neláká. Myslím, že jsem silnější v jiné pozici. Komunikovat s lidmi, organizovat, zařizovat."
