Pekhart se opravdu vrátil domů. V létě 2006 jako mladší dorostenec Slavii opustil a vydal se do Tottenhamu Hotspur. Za slavný anglický klub však v Premier League nenastoupil ani jednou, po podzimním hostování v druholigovém Southamptonu teď bude rok působit v týmu českého mistra.
"Když jsem v šestnácti odešel do Anglie, tak se mě tam ptali, jestli se budu chtít někdy vrátit. Teď k tomu došlo," prohlásil Pekhart na tiskové konferenci.
Ale asi jste nečekal, že se vrátíte tak brzy?
Na to se těžko odpovídá. A myslím si, že teď pro mě nastala k tomu ta nejlepší možnost. Každopádně potřebuju už konečně pravidelně hrát.
To si hodně věříte. Vždyť ve Slavii je mezi útočníky obrovská konkurence.
To je pravda, ale kdybych se bál, tak tady nejsem. Je jen na mně, co předvedu. Myslím si, že mám na to, abych byl v základní sestavě.
V Tottenhamu se vám to nepovedlo. To byl hlavní důvod, proč jste odešel?
Určitě, ale na Tottenham naštvaný nejsem. Je to bohatý klub, může si dovolit koupit hodně dobré hráče. Já tam přišel v šestnácti a nevím, kolik kluků v těchto letech hraje Premier League.
V Anglii jste mohl zůstat, chtěl vás jiný klub. Mohl jste jít do Nizozemska nebo do Německa. Proč jste zvolil Česko?
Pro mě je jednodušší, že jdu do prostředí, které znám. Nemusím se učit nový jazyk, což bych v Holandsku nebo v Německu musel. A pak mám tady rodinu, přátele. I když jsem se v Anglii slušně zabydlel, rodina mi chyběla. A taky můžu dál studovat.
Co studujete?
Když jsem odcházel, tak jsem musel přerušit obchodní akademii. V létě jsem u nás v Sušici zase začal, mám individuální plán. A z Prahy je to do Sušice mnohem blíž než z Londýna.
Kdy jste se rozhodl, že z Tottenhamu chcete jít pryč?
Loni v létě. Nepustili mě na mistrovství Evropy devatenáctek, co se hrálo u nás. Řekl jsem si: Fajn, chtějí mi dát šanci. Na soustředění ve Španělsku jsem odehrál poločas, dal jsem dva góly a myslel si, že to bude dobrý. Jenže další zápas jsem byl na tribuně. To pro mě byla poslední kapka.
Kolik jich bylo předtím?
Zklamaný jsem byl několikrát. Třeba když jsme hráli Pohár UEFA na Slavii. Slíbili mi, že se tady dostanu na hřiště, ale jako jediný z výpravy jsem ani nebyl v nominaci. To vás pak hodně mrzí a taky psychicky sráží.
Nelitujete tedy, že jste do Anglie odešel?
To určitě ne, neměnil bych. Šel jsem tam hodně mladý, byl tam sám a musel si poradit. Byly to pro mě obrovské životní zkušenosti.
A co se týká fotbalu?
Poznal jsem, jak to chodí ve velkém klubu. Věřím, že se tam vrátím a všem ukážu, o co přišli.
Teď to můžete ukázat ve Slavii, která v zimě přišla o nejlepšího střelce Tomáše Necida. Jste připraven ho nahradit?
Ve Slavii jsme spolu vyrostli, jsme kamarádi a asi jsme si i jako útočníci podobní. Je mi jasné, že mě všichni s Tomášem budou srovnávat.
Ve Slavii budete nosit číslo šest po Martinu Latkovi. Vybral jste si ho sám, nebo vám bylo přiděleno?
Moc možností na výběr jsem neměl, volná byla ještě třináctka. Ale tu jsem nechtěl.
Proč?
Jsem pověrčivý. Když jsem na internetu četl, kolik Slavie kupuje útočníků a že volná zůstává už jen třináctka, ani se mi sem nechtělo. Jenže pak mě třináctka pořád provázela. Šel jsem do kina a seděl jsem na třináctce. Při cestě do Prahy jsem na letišti musel do vchodu třináct. Když jsem si bral tašku z pásu, zase to bylo ze třináctky. Tak jsem si začal říkat, že je to znamení a že bych do Slavie měl jít. A jsem rád, že tady jsem.
