Přitom to byl právě Vladimír Labant, jemuž ostatní sparťané mohli za tři body děkovat nejvíc. První gól vstřelil excelentní technickou střelou z přímého kopu, na druhý pak opět z přímého kopu precizně odcentroval: míč mírně rotující od slávistické branky si Kováčovu hlavu našel neomylně...
"Při tom trestňáku jsem si věřil. Když si vzal po odpískaném faulu na Juna míč Karel Poborský, přiběhl jsem k němu, aby mi ho dal, že to kopnu. Tak mi ho podal se slovy, ať dám gól," popisuje Labant.
"A přesně takhle k tyči jsem to chtěl. Hodně mi ale pomohli naši clonící útočníci ve zdi, hlavně Jirka Štajner. Právě přes něj jsem to kopnul. Míč mi pak zmizel za zdí, já věděl, že do branky jde určitě, jen jsem nevěděl, jestli to brankář Černý stihne. A podle reakcí spoluhráčů mi vzápětí došlo, že nestíhal."
Centr na druhý gól nepovažuje Labant za nic výjimečného. "Zakroutit před branku to umím, takže potom už záleží na spoluhráčích, jak na takový míč naběhnou. Radek Kováč je dobrý hlavičkář a tohle trefil opravdu nádherně."
Takhle povedený zápas vyšel Labantovi po delší době. V posledních týdnech se totiž na levého obránce Sparty sneslo hodně kritiky. Vyčítal se mu především nedostatek rychlosti, špatná poziční hra, málo důrazu v osobních soubojích.
"Já neříkám, že jsem hrál kdoví jak. Ale v posledních dnech mi přišlo, že od některých novinářů je to hon na Labanta za každou cenu. Jak Sparta dostala gól a byl jsem někde poblíž, samozřejmě to byla Labantova vina. A tohle už mě fakt štvalo," zlobí se devětadvacetiletý fotbalista.
Uznává, že rychlost nikdy nebyla jeho nejsilnější stránkou. "Já vždycky těžil z jiných fotbalových předností. Například z kopací techniky a z mojí speciality, kterou jsou přesné dlouhé centry."
Obojí Labant v derby demonstroval ukázkově.
A co trenér Kotrba? Ten byl s jeho předchozími výkony vždycky spokojený?
"Jistěže nebyl, ale neházel všechno na mě. Většinou herní chyby rozebíral komplexně. Akceptoval, že na inkasovaných gólech se většinou podílí víc hráčů. A já navíc nebyl sám, komu to v posledních zápasech nešlo."
Když má vysvětlit, jak to bylo například nedávno na AC Milán, kde neuhlídal hlavičkujícího Ševčenka, který dával na 2:1 pro domácí, vzpomene nejdřív první gól Inzaghiho.
"Tam se chyb taky nakupilo několik, jenže já si pak přečtu, že to bylo v tom, že jsem nechal odcentrovat Cafúa. Ale ono to na hřišti tak jednoduché nebylo," říká.
"A k tomu gólu Ševčenka? Stál jsem mezi dvěma hráči, takové momenty prostě hra přináší. Něco podobného se mi stalo v loňském domácím zápase s Chelsea pět minut před koncem. Taky mezi dvěma soupeři při centru, já si hlídal spíš toho zadního a on nakonec hlavičkoval ten přední, který to prodloužil nade mnou a Gallas dal gól. V Miláně jsem zbyl taky sám na dva, hlídal jsem si tedy spíš na toho předního, jenže centr byl přetažený a pak už jsem na míč skákal marně. Ale kdo to všechno zavinil? No přece Labant."
Když si potom před derby se Slavií pročítal v novinách sportovní stránky, viděl v pravděpodobných sestavách na svém místě Michalíka.
"Pochopitelně, že mě to štvalo. Snažil jsem se hodit to za hlavu, už den před zápasem jsem věděl, že nastoupím. Tak jsem si jen říkal, že se v derby musím přetrhnout, že musím všem dokázat, že Labant ve Spartě na toho levého beka patří."
Poslední derby si samozřejmě připíše ke svým nejvydařenějším zápasům. "Ale ono jich bylo víc, vůbec ne málo. A ty nejkrásnější? Třeba před několika lety v Lize mistrů doma proti Spartaku Moskva. Vyhráli jsme pět dva, já nacentroval na tři góly a ještě jsem jeden přidal z penalty. Nebo v Tilburgu, kde jsme to slavně otočili z nula dva na čtyři tři. A co třeba čtyři nula s Feyenoordem, prostě to bychom tu seděli hodiny."
Labant by rád věřil, že nedělním derby zase odstartoval své lepší sparťanské časy.
"Copak já, hlavně, aby to šlo všem. Díky televizi jsme celému národu ukázali, kdo je v Praze fotbalovým králem. Tak teď musíme zapnout a ještě zabojovat o ten titul, který už kdekdo vidí na Bazalech."
 Labant (vlevo) bojuje o míč se slávistou Pitákem |
