„Předjela nás naše kola. Nejdřív jedno, pak druhé,“ komentoval úvod dramatických chvil Bohuslav Pilný, jeden z trenérů hradeckého mužstva.
Hradečtí se právě vraceli z chorvatského Umagu, kde strávili více než týden. Na dálnici směrem na Vídeň ale jejich autobusu během chvilky uletěla hned dvě kola. Co následovalo bezprostředně poté, si budou všichni asi dlouho pamatovat. „Autobus to rozhodilo a chvíli to vypadalo všelijak,“ popisoval nepříjemné okamžiky Pilný, „naštěstí řidič dokázal zastavit.“
Podle trenéra bylo velkým štěstím, že chvíli předtím, než kola uletěla, začalo něco hučet. „Řidič proto zpomalil a jel už jen asi šedesátkou. Kdyby jel naplno, tak to nedopadlo dobře. Měli jsme štěstí v neštěstí,“ je přesvědčený trenér.
Podle něj to platilo i pro ty, kteří tímto úsekem právě projížděli. Utržená kola se totiž řítila dálnicí neřízeně, a dokonce hrozilo, že přeletí i středová svodidla. Naštěstí se tak nestalo. „Jedno se zastavilo asi sto metrů od nás, druhé možná tři sta. Raději nedomýšlet, co se mohlo stát autům, co jela v našem směru, ale kdyby ta kola přeletěla do protisměru, také těm, co jela proti, a někoho trefila,“ uvedl Pilný.
Bezpečno nebylo ani na dálnici, na jejíž krajnici autobus musel zastavit. Naštěstí ale velmi brzy přijela tamní policie a dopravu odkláněla tak, aby se nic nestalo.
Pro hradecký tým to znamenalo několikahodinové zdržení. Zhruba po dvou hodinách řidiči provizorně dvě kola upevnili zpátky a autobus se pomalým tempem vydal k nejbližšímu možnému sjezdu. „Jeli jsme krokem, kola držela na dvou šroubech, ale dojeli jsme, naštěstí asi po dvou kilometrech byla čerpací stanice,“ uvedl trenér.
Na ní hradecká výprava strávila dalších zhruba pět hodin, než dopravce přistavil náhradní autobus, jímž se dostala domů. Místo večer přijela až nad ránem. „To čekání bylo dost zvláštní, všichni jsme z toho byli vykulení,“ netajil trenér Pilný.
