V sobotu jeho mužstvo čeká první ostrý test v Karviné a pak pro Duklu, jednoho z ligových outsiderů, pokračuje léto podle brutálního rozlosování: Olomouc venku, Baník doma, Liberec venku, Plzeň doma, Sparta venku.
„Pro každého soupeře chceme být nepříjemní,“ přesvědčuje Holoubek, tradičně energický, zažraný i emotivní. A taky otevřený: „Jasně jsme si určili náš směr. Jsme low-costový klub, co si nemůže dovolit kupovat hráče za deset nebo dvacet milionů. Já chci dokázat, že v takovém prostředí pracovat umím.“
Dukla je jeho čtvrtá ligová štace. Ve Spartě, v Liberci i v Boleslavi končil předčasně.
I proto ze sebe zkusíte definitivně strhnout nálepku úspěšného mládežnického trenéra, který na ligové úrovni na výraznější průlom čeká?
Mám velkou motivaci, ale s tímhle nesouhlasím. S Ružomberokem na Slovensku jsem se přece dostal do evropských pohárů a naposledy v Boleslavi to samé. Postoupili jsme do základní skupiny, byť mi ten poslední zápas kvalifikace utekl.
Před odvetou o Konferenční ligu s maďarským Paksem váš šéf David Trunda nečekaně odvolal.
Nevracím se k tomu, jsem s tím v míru, dívám se dopředu. Necítím, že bych měl komukoli cokoli dokazovat. Možná mám nějakou nálepku, ale ukažte mi trenéra, který na svých posledních dvou štacích na Slovensku a v Česku dostal do pohárů týmy, které tam třeba úplně být neměly. Nemyslím si, že je nutné se podceňovat. V Dukle chci předvést, že jsem dobrý trenér.
Nebojíte se, že po tak velkých změnách může trvat, než mužstvo vyladíte?
Možná jsme neplánovali až takový průvan. Ale některým hráčům končily smlouvy a bylo dopředu rozhodnuté, že je prodlužovat nechceme. Se sportovním vedením jsme si jasně stanovili, že Duklu omladíme.
Co ti ostatní hráči?
Čekali jsme, jak budou reagovat na nového trenéra, způsob hry, tréninky. Když se na jejich projevu nic nezměnilo, nemělo smysl se dál vzájemně trápit. To jsme radši sháněli kluky, kteří jsou sice méně zkušení, ale budou ochotní pracovat.
Trenér fotbalové Dukly David Holoubek.
Dorazilo několik cizinců včetně brankáře Matrevičse z Lotyšska, útočníka Cissého či záložníka Tijaniho, který si zahrál Ligu mistrů se Salcburkem. Jak jste na ně přišli?
Práce našeho skvělého skauta. Vidí iks zápasů, dává nám výborné tipy a já se sportovním ředitelem Martinem Haškem všechno sledujeme a filtrujeme. Máme jasnou představu, jak chceme trénovat a hrát. A do toho sháníme posily. Zároveň jsme limitovaní penězi, hledáme volné hráče za nula, hladové a s potenciálem. Občas je to komplikované, ale zatím mám dobrý pocit.
Změny v kádru DuklyPŘIŠLI ODEŠLI |
Ano?
Zásadní pro mě je i pomoc od starších kluků v týmu. Svým přístupem jdou příkladem nováčkům, což je hrozně důležité. A jestli jsme ready? Ukáže až liga.
Jak jste Duklu dosud vnímal?
To vám řeknu naprosto přesně! Támhle nahoře v rohu jsem si sednul... (ukazuje z okna trenérského kamrlíku na velkou tribunu na Julisce).
Myslíte na jaře?
Ne, i dřív, když jsem byl ligový nebo národní trenér. Dal jsem si bílou klobásu, dva chleby a hořčici. K tomu zonku, když jsem byl autem, nebo pivo, pokud jsem neřídil. Fotbal je tam seshora skvěle vidět, ale mě tady na Julisce vždycky fascinovala hlavně atmosféra, která je taková...
Jiná?
Jo, ale v dobrém! Vůbec nekoresponduje s výkonem ani výsledkem. Vždy, když jsem odcházel, napadlo mě: Ty brďo, bomba! To prostředí mě něčím hrozně uklidňovalo a totéž cítím jako trenér. Taková zvláštní energie, možná je to tou historií?
Někdo by řekl, že se tady zastavil čas.
Klidně. A mně to dělá hrozně hezky. Je mi tady fajn.
A není ve fotbale špatně, když se někde zastaví čas?
Pozor, možná to platí ohledně zvelebování okolí a stadionu, který klubu nepatří, ale rozhodně ne v kancelářích, u trenérů a hráčů. Tam naopak čas silně dobíháme a v příštích letech ho máme šanci předběhnout. Obdivuju všechny lidi, kteří ve skromných podmínkách pracují s tak ohromnou energií. Strašně rád bych jim to vrátil.
Prý vám taky do knihovny přibyla Dukla mezi mrakodrapy od Oty Pavla.
Jako trenér chceš být spjatý s prostředím, hrozně mě to chytlo. Zaujalo mě, co všechno si pan Ota Pavel pamatoval – totální drobnosti a detaily, třeba jména pilotů. Tahle historie mě fakt baví.
Máte v dějinách Dukly oblíbenou postavu nebo moment?
Pohár UEFA v osmasedmdesátém, táta s dědou, kteří tu tenkrát byli, mi vyprávěli o zápase se Stuttgartem. Že se hrálo v ukrutné zimě a na ledu. Že jim Dukla dala pořádně na pr...
Momentky z utkání mezi Duklou a Stuttgartem. V jednom z nejslavnějších zápasů v historii stadionu na Julisce domácí zvítězili 4:0 a v roce 1978 postoupili do čtvrtfinále Poháru UEFA.
Zvítězila 4:0 a postoupila, přestože předtím v Německu padla 1:4.
Taky se každé ráno na Julisce potkám s Günterem Bittengelem, manažerem naší mládeže, který mi občas nějakou perličku z minulosti pustí. Navíc sám vidíte, že všude kolem nás jsou na chodbách fotografie a různé vzpomínky, nejde se tomu vyhnout.
Výraznou součástí historie klubu byl i Petr Rada, váš předchůdce na lavičce. Mluvili jste spolu?
Nebylo kdy ani proč. Neslyšel jsem o tom, že by si trenéři, kteří se střídají v klubech, volali. Ani mně se to nikdy nestalo.
Rada vás před osmi lety střídal na lavičce Sparty, nedlouho potom, co jste jako neokoukaný trenér okouzlil celou ligu. Bylo vám šestatřicet.
A taky jsem byl naivní pitomec.
Proč?
Až když člověk stárne, moudří. Tenkrát to pro mě byla radikální změna, coby trenéra devatenáctky mě posunuli k áčku. Octl jsem se ve světě, který jsem vůbec neuměl pochopit. Kór na Letné, v obrovském klubu.
Nahradil jste Zdeňka Ščasného, při premiéře jste sfoukli Inter Milán 3:1 a z vás byla po devadesáti minutách celebrita.
Taky jsme porazili Southampton, neskutečný. Jo, všechny tyhle srandy byly hezké, jsem rád. Ale zpětně jsem si vyhodnotil, že se všechno mělo stát mnohem později. Měl jsem být zralejší. Možná i okolí mi tehdy mohlo víc pomoct a ochránit mě, když už mě do toho hodili.
JSME TAM! Trenér Sparty David Holoubek se raduje z postupu ze skupiny Evropské ligy.
Ochránit před čím?
Před vším. Když vytáhnou trenéra U19 a chtějí, aby trénoval áčko, potřebuje maximální ochranu. Politickou a tak. Nestalo se. Byl jsem z toho rozbitej, zaslouženě a logicky jsem dostal na hubu. Změnil jsem se.
Právě ze Sparty se znáte i s Martinem Haškem, který je nyní v Dukle vaším nadřízeným.
Jsme přátelé, ale určitě se spolu dovedeme taky pohádat, což k fotbalu patří. Známe se fakt dlouho, máme podobné názory, vždycky jsem ho ohromně respektoval. Tenkrát na Strahově jsem mu vypomáhal s béčkem, vzal si mě k sobě kdysi na soustředění. Jsme na sebe hodně navázaní.
Originál Holoubek. Jaký je vlastně muž, který pobláznil Spartu? |
Ale fotbalové prostředí ho v uplynulých letech zrovna pozitivně nevnímá. Proč?
Problém téhle doby. Soudí ho lidi, kteří ho neznají. Někdo něco napíše nebo řekne a ten druhý má hned jasno. Kdybys toho člověka lépe poznal – třeba u piva – možná bys řekl: Ty jo, dobrej borec. Takový je přesně Hašan.
Co Matěj Turek, nový majitel, který vás ke spolupráci přesvědčil?
I s ním jsme si lidsky sedli, inteligentní chlap. Pro klub hoří, což je důležité u všech majitelů ve fotbale. Dukla ho bude potřebovat, aby se to tady dál zlepšovalo, zvelebovalo. Abychom mohli kráčet dopředu.
Trenér Dukly David Holoubek se svými asistenty Dominikem Rodingerem a Markem Niklem hovoří se sportovním ředitelem Martinem Haškem.
Jaké vám dal úkoly?
Žádné, takhle to nastavené nemáme. Obecně je naším cílem zlepšovat a rozvíjet hráče, aby o ně byl zájem v lepších týmech a ligách. Ale výsledky jsou samozřejmě nejdůležitější, to zase dodávám já.
Jak by měla Dukla pod vaším vedením vypadat?
Fakt mi záleží na tom, abychom byli schopní odehrát každé utkání ve velmi vysokých intenzitách, ať už se bavíme o presinku nebo rychlých protiútocích. Musíme předvést, že jsme běhavý a sprinterský tým, všechno musíme mít podložené tvrdou prací. Nebude to jednoduché, ale takový je náš cíl.
