„Musíme nadcházející měsíc zvládnout a dostat se ještě výše. To je cíl,“ prohlásil kapitán Baníku, který během května čekají v boji o záchranu zápasy s Mladou Boleslaví, Libercem, Karvinou a Brnem. V tuto chvíli ztrácí Ostrava bod na čtrnáctou Jihlavu.
Urvali jste se Spartou tři body, s nimiž jste moc nepočítali?
My jsme teď měli dva těžké zápasy za sebou, v Olomouci (0:1) a doma se Spartou. Říkali jsme si, že kdybychom z nich uhráli čtyři body, bylo by to fantastické. Ale také jsme říkali, že dvě remízy by byly horší než jedna výhra. Takže tři body jsou pro nás super.
Utkání jste rozhodl, ale herně vám to moc nešlo, že?
Necítil jsem se úplně nejlépe. Vím, že to z mé strany nebylo úplně nejlepší, ale někdy jsou takové zápasy pro útočníka super v tom, že i když mu to nelepí, netrefí prázdnou bránu, tak rozhodne a je de facto slaven. Dneska patří dík celému mančaftu. Kluci jezdili a trochu mě táhli. Na konci jsem jim poděkoval tím gólem. Výborný scénář.
A když jste střídal, téměř patnáct tisíc diváků stálo a tleskalo vám.
To bylo nádherné. Tady jsou nejlepší lidi v Česku. Podporují nás doma i venku. Jsem rád, že jim teď trochu děláme radost po tom podzimu a začátku jara, že na nás nyní mohou být hrdi. Doufáme, že ligu zachráníme pro ně a hlavně pro Baník, pro ten region tady.
Dvakrát jste vedli a Sparta dvakrát vyrovnala. Kde jste pořád brali sílu?
Připadalo mi to trochu jako na podzim, kdy jsme dávali góly a pak je dostávali. Byla to přestřelka akorát tentokrát se šťastným koncem pro nás. Není to ale nic příjemného, když vedete a hned soupeř srovná a znovu se musíte tlačit dopředu. Navíc, když vyrovnali na 2:2, tak měli standardky, závary. Tam se to mohlo přetočit i na jejich stranu. Měli jsme však více gólových šancí.
Vy jste netrefil prázdnou branku, byť vás atakoval protivník. Co se tam stalo?
Bylo to asi patnáct minut před koncem. Přede mnou vyplaval balon, chtěl jsem se do něj položit, ale Hovorka se na mě nalepil, držel mě, ale neříkám, že to byl nějaký faul. Kontakt tam byl, bojoval, abych nedal gól. Trefil jsem míč pravačkou a jak jsem padal, odrazil se mi od levačky nad branku. Byl jsem zklamaný, ale naštěstí to tam spadlo o deset minut později.
Bylo důležité, že jste si pohlídali střed hřiště a nenechali Spartu hrát?
Bylo to asi i pro ně trochu ztížené tím počasím. Fyzicky to bylo velmi náročné. Nechápu, že když je minus deset stupňů, tak se hraje v osm večer, a když sedmadvacet, tak ve tři odpoledne. Tomu zápasu by ještě více slušela atmosféra s umělým osvětlením. Kluci ale uprostřed hráli dobře, dostupovali protihráče, ale také oni nás. Byl to spíše boj. Ale padaly góly, takže krásný zápas.
Útočník Sparty Václav Kadlec říkal, že jste jim dělal problémy tím, jak jste pořád chodil do soubojů a že umíte dát gól, což bylo rozhodující.
Vím, že mě sparťani asi nebudou mít rádi. Hádám se s nimi celý zápas. Nadáváme si. Ale nic proti nim nemám. Říkal jsem jim, že hrajeme o holý život, takže kolem nich nebudu běhat v sukýnce. Souboje, to je můj způsob hry. Pro mě jsou důležité tři body. Po zápase jsem si s nimi podal ruku a teď se s nimi mohu normálně pobavit. Vím, že asi na mne budou naštvaní, ale to mě vůbec nezajímá.
Do roztržky jste se pustil i s trenérem hostů Pavlem Hapalem...
To k tomu patří. S Hapym jsem mluvil už včera na hotelu. Mám ho rád, je to super trenér, přeju mu všechno nejlepší, ale těch devadesát minut na hřišti nemám kamarády. Po tom si s ním ale klidně podám ruku a půjdu na pivo, s tím nemám problém. Ale těch devadesát minut on nadává mi a já jemu. To na hřiště patří, a tak jsem to měl celou kariéru. I sparťani to tak mají, každý hráč, který je zapálený pro svůj klub. Vím, že je to třeba někdy za hranou, někdy si nadáváme i dost, ale už se nezměním.
A byly i některé souboje za hranou? Pavel Hapal si stěžoval, že jste jim zranil Kayu a Frýdka.
Také jsem schytal hodně ran, i od Kayi. S Frýdkem jsme šli do souboje. Nevím, jestli jsem ho třeba netrefil trochu loktem, ale je to boj. Rozhodně do toho nejdu s úmyslem někoho zmrzačit. Jdu do toho s tím, abych souboj a zápas vyhrál.
