Vlastně nic nového – Kangovi se často na děkovačku nechce. I po prvním ligovém kole, ve kterém Sparta doma porazila Opavu, se připojil spíš nesměle: postával vedle spoluhráčů, nechytil se s nimi za ramena, neslavil. Jakmile to šlo, kráčel zpátky ke kabinám.
Takový už maličký dříč z Gabonu zkrátka je. Zvláštní patron, který ne každému sedne a někoho může vyloženě štvát. Ale také jeden z mála hráčů, o které se současná Sparta může opravdu opřít.
V Jablonci ukázal obě tváře. Když po pauze napálil balon zpoza vápna do sítě a ukončil předchozí sparťanské trápení, fanoušci jásali.
On si opojnou chvíli užil po svém: rozběhl se přes celé hřiště ke sparťanskému kotli s ukazováčkem přiloženým na rtech. Jako by chtěl ty, kteří mu nepřejí, umlčet. Za svérázné gesto to slízl cestou z kabiny k autobusu. Ultras ho zlili pivem.
Co jim udělal? Nebo oni jemu?
Po pohárové blamáži v Novém Sadu, kde Sparta prohrála se srbskou Suboticou, se sedmadvacetiletý Kanga pod kotel odhodlal. Chvíli poslouchal, jak fanoušci nadávají, pískají, někteří i hučí, což si mohl vyložit jako rasismus. A rychle mu došla trpělivost: ironicky zatleskal a zatímco spoluhráči zůstali, naštvaně pochodoval pryč.
Sparta s ním tenhle incident chce řešit – otázka je, jestli uspěje. Kanga má totiž svou hlavu. A to museli na Letné vědět, už když si ho v zimě z Crvené Zvezdy Bělehrad pořídili.
Jsem něco víc! Ale umím dřít
„Byl vždycky trochu zvláštní,“ tvrdí srbský novinář Milan Zdravkovič z webu Mozzart Sport. „Myslí si, že je něco víc, lepší než ostatní, podle toho se chová. Ale vlastně má pravdu – na hřišti vždycky odvedl výbornou práci a tým táhl.“
To platí i ve Spartě. Od chvíle, kdy na konci ledna dorazil na pražské letiště v kulichu a teplákové soupravě s lebkami, se na trávníku rychle zařadil mezi lídry.
Pořád chce míč, nabízí se, zbrkle nenakopává, přemýšlí a snaží se řídit hru. Když ho spoluhráči nepochopí, zlostně mává rukama a křičí, což se mnohým nelíbí. Ale jedna věc se Kangovi upřít nedá: vidíte na něm, jak moc chce uspět a vyhrát.
Možná opravdu šel do Česka hlavně kvůli penězům, což je další argument jeho kritiků. Ale není mu jedno, jak Sparta hraje. Když zápas skončí, budí dojem, že je mu všechno ostatní ukradené, ale chaos ve hře ho vytáčí, snaží se tým probudit. Jenže na to občas jde špatně.
Průšvihy? Vše odpuštěno
Přitom míval i divočejší období. Před čtyřmi lety, kdy kopal za ruský Rostov, vynechal během roku a půl dvanáct (!) zápasů kvůli disciplinárním trestům: dvakrát si odseděl čtyřzápasový distanc za červené karty, pak chyběl další čtyři utkání za to, že fanouškům Spartaku Moskva ukázal vztyčený prostředníček – coby reakci na rasistické pokřiky.
„Ale jinak v Rusku problémy neměl. Hrál skvěle a fanoušci Rostova ho měli rádi,“ líčí Dmitrij Zelenov, novinář z deníku Sport-Express.
Také po přestupu do Srbska hned na hřišti šéfoval, proto mu vedení Crvené Zvezdy klidně odpustilo pár pozdních příchodů na trénink. Nevadilo ani to, že ve volném čase trávil spoustu času v letadle a cestoval do Paříže, kde se mu zalíbilo, a snil o tom, že si tam koupí byt.
Fotbalově selhal jen jednou. Před dvěma lety v předkole Ligy mistrů proti Ludogorci Razgrad ho v poločase cestou do kabin vytočil jeden ze soupeřů. Zkrat, úder do obličeje, červená karta... A dobře rozehraný zápas v tahu. Crvená Zvezda vypadla a Kanga byl viníkem.
Naštvání fanoušků, spoluhráčů a šéfů klubu brzy přebil jeho přínos na hřišti: o místo v sestavě nepřišel. Ukázaná platí, což ví i Sparta, které Kanga pomáhá.
Opavu i Jablonec nalomil úvodním gólem, v neděli se i poctivě vracel a nikdo ze sparťanů nesprintoval rychleji než on. Navíc z celkových 49 přihrávek jich jen osm zkazil.
V jeho kopačkách se skrývá účinná zbraň na soupeře. V hlavě bohužel jiná: taková, která se někdy může obrátit proti vlastnímu týmu.
Tu Sparta potřebuje utlumit.
