Nebál jste se, že už míč na hřišti nestihnete?
Bylo to těsné, ale jak už jsem říkal, důležitá je víra. Věřil jsem, jinak bych se za tím míčem nehnal a nechal bych jej dojít do autu.
Věřil jste i tomu, že proti Spartě nastoupíte v základní sestavě?
V reprezentační pauze jsme měli těžké tréninky, ve kterých jsem se snažil odevzdat maximum. A protože se mi hodně dařilo, byl jsem přesvědčený, že budu hrát.
Byl jste na trénincích lepší než váš zkušenější parťák Došek?
To se tak nedá říct. Libor je tady legendou. Samozřejmě chci být lepší než on, ale je mi jasné, že se stále musím zlepšovat.
Věděl jste, že Slovácko čekalo na výhru nad Spartou deset let?
Trenér nám to neřekl. Ale já bych to ani tak neřešil. Doma musíme zvítězit, ať je soupeřem kdokoliv.
Byl váš gól z 15. minuty klíčovým momentem celého zápasu?
Asi ano. Pak hrálo vše pro nás. Proti velkoklubům jako Sparta je to vždy těžké, ale po mém gólu jsme cítili, že je můžeme porazit. Sparta sem zároveň nepřijela pro remízu, takže když začala prohrávat, bylo na hráčích vidět, jak jsou nervózní.
Poprvé jste v Hradišti zažil plný stadion. Jaké to bylo?
Člověk ze sebe v té atmosféře dostane ještě něco navíc. Lepší jsem zažil jen v Portugalsku, když jsme s Olhanense hráli v Portu před dvaceti tisíci diváky.
