Ten důkladně zmapoval nejen Koného hrdinský čin, ale celou jeho dosavadní kariéru. Útočník původem z Pobřeží slonoviny, který má po matce i tožské občanství, se rozpovídal o tom, jak v podobných situacích zachraňoval životy spoluhráčů či soupeřů už v minulosti, ale třeba i o problémech s rasismem.
„Když jsem jako mladý odešel do Thajska, musel jsem být silný. Život v nové zemi, nové kultuře. Tam byl rasismus nejhorší, protože jsem byl jediný černoch v celé lize a tím pádem jsem vyčníval,“ vzpomínal.
Urážky ale slyšel i poté, co přestoupil do Evropy: před Slováckem hrál za portugalské Olhanense a maďarský Honvéd Budapešť.
„Když jste černoch z Afriky a hrajete v těchto zemích, není to stejné, jako kdybyste byli třeba ve Francii nebo v Belgii. I když se to postupně zlepšuje, lidi pořád nejsou tak otevření. Proto existuje rasismus,“ nabídl svůj pohled. „Na hřišti se na to snažím nemyslet, ale je to těžké. Když o sobě slyšíte, že jste opice, bolí to.“
Koné ale zároveň ocenil, jak se k němu po zmíněné pomoci Berkovcovi zachovali fanoušci Bohemians. Několik z nich mu po zápase napsalo na sociální síť.
„Dva z nich se mi omlouvali: říkali, že byli u toho, když se směrem ke mně skandovaly rasistické pokřiky. A že když viděli, jak jsem jejich hráči zachránil život, zamysleli se nad tím, co dělají,“ vylíčil. „Nevím, jak rasismus řešit, ale tohle by třeba mohlo pomoct.“
Kromě toho Koné podrobně popsal tři další případy, během kterých na hřišti ukázal svou statečnost. A popsal, jak ho k příkladnému přístupu vedla rodina.
„Když se to stalo poprvé, ani jsem to neříkal mámě, nechtěl jsem ji strašit. Podruhé už jsem jí to prozradil a ona říkala, ať jsem pořád v pozoru, že se to určitě bude ještě někdy opakovat,“ vyprávěl. „Doslova mi řekla: Nikdy neutíkej pryč, když se stane něco špatného - nemůžeš jen čekat, až se k tomu postaví čelem někdo jiný.“
Koné její přání splnil, proto se o něm teď píše nejen v Česku, ale i v Anglii, kde by si sám rád jednou zahrál. „Je to můj sen,“ prozradil.
Splní se někdy?
