Vzápětí chtěl svá slova vzít zpátky. Nikoli proto, že by si za nimi nestál, ale aby mladého záložníka, na jehož hubeném těle modrý dres vlál jako standarta za větru, nedostal pod velký tlak. Housku to však povzbudilo. „Ten výrok jsem samozřejmě vnímal, ale mě osobně nijak nesvazuje. Spíš to potěší a naopak ještě motivuje, abych potvrdil, že jeho slova budou třeba pravdivá.“
Houska se zlepšuje, ale progres i kvůli sestupu do druhé ligy nebyl dosud tak výrazný, jak se v Olomouci očekávalo. Vlastně byli rádi, že se jejich talentovaný záložník probil nedávno na malé Euro, byť moc šancí ukázat se nedostal.
Zato teď se v lize připomíná střelami ze střední vzdálenosti. Se třemi góly je nejlepším střelcem týmu (což je hlavně špatná vizitka ofenzivnějších spoluhráčů), další gól přidal v českém poháru. „Byl tam odražený balon, já si to dal na levou, vystřelil a nějak to propadlo. Ani nevím jak,“ říkal, když Sigmě proti Jihlavě trefil postup do čtvrtfinále.
A vlastně tak komentoval i předchozí trefy. Jsou jako přes kopírák: odražený míč napálí z jednoho či dvou doteků zpoza vápna – lhostejno zda levou, nebo pravou nohou – a často s pomocí teče soupeře končí v síti. Vzal si k srdci radu někdejšího trenéra Leoše Kalvody, který ho úkoloval: „Čekám od tebe ještě víc, protože máš na víc. Nehraj tolik do šířky. Udržíš balon, ale chci, abys hrál kvalitněji dopředu – rychlé průnikové přihrávky – a aby ses dostal do koncovky, musíš tam být víc!“
Chtěl by hrát o vyšší příčky
A Houska pokyny plní. Mimochodem, to samé se v Olomouci vyčítalo také Hořavovi, než přestoupil do Plzně. „Jo jo, cpu se víc do koncovky. Vyhovuje mi to, snažím se co nejvíc střílet, abych dával góly. Střílet, střílet, střílet!“ opakuje si jednoduchý recept. „Mám teď asi nejlepší střeleckou formu. Jsem rád, že mi to padá. Projde to tam i přes deset hráčů, mám trošku štěstíčko.“
Šikovný středový záložník má tvořit osu týmu. Jeho výhodou je komplexnost. „Všichni vidí ofenzivu, ale u něj je vyvážená ofenziva i defenziva,“ cení si trenér Sigmy Václav Jílek. „David je konstruktivní. Může hrát defenzivního i ofenzivního záložníka, kterého hrál v dorostu. Je univerzální. Je typologicky stejný jako Martin Pospíšil,“ srovnával jej se záložníkem Jablonce bývalý kouč Olomouce a hráčská legenda Martin Kotůlek. Houska právě Pospíšila v sestavě nahrazoval.
Sám se nejlíp cítí na pozici druhé šestky vedle defenzivního záložníka. „Ze začátku, když jsem naskočil do ligy, jsem hrával prvních dvacet zápasů defenzivního záložníka. Člověk to musí vzít, ale líp se mi hraje trošku výš.“ Pod oblíbeným trenérem Jílkem by mohl své schopnosti rozvíjet. „Pana Jílka znám už z dorostu a mně osobně vyhovuje.“
Jenže Sigma tápe. Po 14 kolech je s pouhými dvanácti body čtrnáctá o skóre před Jihlavou. Minulá domácí ztráta s Duklou (0:0) Houskovi a spol. značně přitížila. „Do zápasu jsme šli s tím, že ho chceme zvládnout za tři body. Bylo to na přístupu a výkonu vidět. Víme, jaká je situace kolem nás, a jsme hodně zklamaní, že nemáme tři body,“ litoval. „Chyběla lepší finální fáze, Duklu jsme přehrávali, měli jsme i dost náznaků na gólové šance, ale poslední klíčová přihrávka nebyla kvalitní, jak bychom potřebovali.“
A to je i Houskova práce – vytvářet parťákům možnosti. Jenže když už je vytvoří, málokdy skončí gólem. „Hra jde pořád nahoru, je to každým zápasem lepší, nebo minimálně vyrovnané. Poslední utkání jsme hráli výborně kompaktně. Finální fáze už je ale o naší individuální kvalitě. Bohužel gólů nedáváme tolik, kolik bychom potřebovali.“
Zítra tak v dalším domácím zápase proti Slovácku budou sigmáci ještě pod větším tlakem. Strašák z nedávného sestupu zase obchází Andrův stadion. „Tehdy si to po podzimu nikdo nepřipouštěl, teď už víme, jaké to je. Vím, jak vážná je situace. Musíme sbírat tři body,“ velí Houska. „Je to nepříjemné. Člověk by chtěl hrát o vyšší příčky, ale věřím, že se z toho co nejdřív vyhrabeme a budeme ve středu tabulky.“
Houska, jenž díky dávkám v posilovně dohání fyzické nedostatky, má na tom mít zásadní podíl. Zvlášť když vydrží ve střelecké pohotovosti.
