Na střídačce pobyl jenom krátkou chvíli kvůli televiznímu rozhovoru. Hned poté se nedočkavě vrhl na hřiště. „Jdu na to, potřebujou posilu,“ křikl Pavel Zavadil. Tahle scéna by se klidně mohla odehrát při zápase fotbalové Zbrojovky, pro niž je Zavadil kapitánem a nepostradatelnou figurou. Ve čtvrtek však fousatý záložník válel s pukem v hale Rondo, kterou si vypůjčili brněnští fotbalisté.
„Myslím, že se to vydařilo, ta hodinka na ledě byla dost výživná. Pohyb je jiný než při fotbale, takže jsem udřenej jako kůň,“ vydechoval ztěžka Zavadil, který kromě samotného začátku nezavítal na střídačku ani jednou. „Nemůžu střídat, když su tam nejlepší,“ prohodil se smíchem.
Nebyl však daleko od pravdy. Zatímco někteří odvážlivci se sotva drželi na bruslích, Zavadil vodil puk jako matador. „Bruslím odmalička. Vyrůstal jsem na vesnici, takže jsem byl v zimě na rybníku furt,“ popisoval v modrém dresu Komety se svou jmenovkou.
To Milan Lutonský měl své příjmení natištěné na úboru New York Islanders. „Fandím jim od Nagana, protože jsem si oblíbil Roberta Reichla. A před dvěma roky jsem objevil na internetu možnost si udělat dres se svým jménem,“ prozradil 21letý záložník.
Sám ovšem hokejku příliš často do rukou nebere. „Hokej by mi možná šel, kdybych uměl pořádně bruslit. Třeba florbal jsem hrával na škole rád, ale bruslení je těžší, takže se snažím mít rychlá střídání. Chvilku na ledě a zase rychle dolů,“ líčil s úsměvem.
Třetí gólman Vlastimil Veselý byl ve výběru oděvu ještě odvážnější, oblékl si rovnou dres největší hokejové legendy Gretzkého. Na jedné straně tak stál pestrobarevný tým, proti nim hoši v červených bundách Zbrojovky. „Někteří kluci byli dobří, někteří tolik ne. Ale byla to povedená akce,“ shrnul Zavadil.
Fotbalisté se nejprve společně vyfotili s týmem hokejové Komety, pak si vyzkoušeli nájezdy na jejího třetího gólmana Lukáše Klimeše. Poté se pustili proti sobě, tentokrát už bez brankářů. A často i bez výstroje. „Snažíme se hrát bez kontaktu. Chrániče jsou důležité hlavně pro ty, co neumí bruslit, aby je tolik nebolely pády,“ přibližoval Lutonský.
Na extraligu by to v podání fotbalistů zrovna nebylo, ale hlavním cílem bylo pobavit se. A to se dařilo, úsměv často vyskočil i na tváři přihlížejícího trenéra Václava Kotala. „Mám problémy s kolenem a nechtěl bych potom na tréninku kulhat,“ vysvětloval svou absenci na ledě. „Ale za barákem jsme měli rybník, takže jsem v mládí hrával.“
Zbrojovce skončil podzim už před dvěma týdny, její hráči však zůstali v zápřahu až do pátku. „Hokej byl na odreagování,“ podotkl Kotal, který se o zdraví svých svěřenců nebál. „Věřím, že jsou rozumní a znají své možnosti,“ prohodil.
