„Byla to krásná rozlučka. Velice jsem si ji užil. Od fanoušků to bylo fantastické. Je konec, ale nějak mi ještě nedochází, že jsem prožil zápas jako hráč naposledy. Dojde mi to až časem,“ uvažuje téměř dvoumetrový útočník, který za Slovácko během pěti sezon odehrál 123 zápasů a vstřelil v nich 52 branek, tedy skoro polovinu ze všech svých 128 ligových gólů.
Splnilo rozlučkové utkání vaše očekávání?
Ano. Čekal jsem o něco víc lidí, ale na druhou stranu to bylo hodně srdečné. Od začátku krásné chorály. Chytlo mě to za srdce. Bylo to krásné, musím fanouškům poděkovat.
Jaké dárky jste vlastně dostal?
Mám tam krásné věci. Od fanoušků flašku, šály, krásný obraz - moji fotku při oslavě gólu. Je toho spousta. Od kluků z kabiny zase demižonek slivovice, a dokonce i důchodcovský čagan. Od trenéra Habance kladivo a hřebíky, asi na pověšení kopaček. Vůbec jsem nečekal, že toho tolik dostanu, a fakt si toho vážím.
Habanec by přál novému kouči stejnou podporuPětizápasovou sérii, v níž získalo Slovácko jediný bod, dokázal kouč Svatopluk Habanec ukončit výhrou 2:1 nad Olomoucí. A i díky tomu si pak užil vřelého rozloučení s fanoušky, kteří se stále vyrovnávají s tím, že čtyřletá úspěšná spolupráce končí trenérovým odchodem k rivalovi do Brna.   Svatopluk Habanec strávil ve Slovácku čtyři roky, po sezoně zamíří do Brna. „Moc jsme si my všichni, co končíme, přáli, aby přišlo zlaté zakončení v podobě výhry,“ prohlásil Habanec. „Domácí prohra by zdegradovala celou čtyřletku,“ uvědomoval si. S fanoušky si pak užil dojemné chvíle. „Dlouho jsem jim tleskal, oni zpívali. Pak mi dali spoustu dárků,“ líčil nadšeně. „Našich fanoušků si nesmírně vážím. Neměl jsem s nimi za celou dobu jediný problém. Myslím, že jsem je získal na svou stranu hned v úvodu. Přišel jsem v těžké situaci a my jsme tři zápasy po sobě vyhráli.“ Habancův nástupce stále není známý, spekuluje se Stanislavu Levém, který už Slovácko vedl před deseti lety. „Novému trenérovi bych přál, aby měl minimálně stejnou podporu fanoušků a aby mu vedení klubu šlo na ruku minimálně stejně jako mně,“ usmál se končící kouč. |
Scénář, že půjdete na hřiště jako závěrečný střídající hráč na posledních devět minut, jste si přál, nebo to byl nápad trenéra?
Ideální by bylo, kdybych hrál od začátku. Ale ze zápasu na Slavii mám něco s kolenem, možná mám utržený meniskus, končím asi v pravou chvíli. Koleno mě bolí, limitovalo by mě to. Od začátku bych hrát nemohl.
Toužil jste se rozloučit gólem?
Jasně. A moc. Ale příležitosti zkrátka nebyly.
Hrozilo, že byste vůbec nehrál?
To ne. Byl jsem pod prášky. Kdyby to bylo ještě horší, nechal bych si koleno opíchnout. Aspoň těch deset minut jsem chtěl odehrát.
Byl to váš poslední duel v kariéře?
V tuhle chvíli jsem přesvědčený, že ano. Že v sobotu na Duklu nepojedu. Zvlášť ve stavu, v jakém jsem.
Ještě na podzim jste říkal, že kdyby přišla velmi dobrá nabídka, ještě byste třeba pokračoval. Žádná taková tedy nepřišla?
Ne a myslím si, že už ani nepřijde. To by musela být nějaká Arábie, což nečekám.
Ani nějakou nižší soutěž už opravdu hrát nebudete?
Ne. Myslím, že už toho mám dost. I když Honza Trousil teď trénuje ve Vyškově a říkal, že bych tam mohl chodit jenom na zápasy. Tak si s ním o tom musím ještě promluvit. Teď tam láká ještě Tomáše Polácha. Kdyby hrál Honza v obraně, Polon v záloze a já v útoku, to by byla asi nejstarší osa mužstva. (směje se)
Prošel jste spoustou klubů. Čeho si v kariéře nejvíce považujete?
Titulu, ten je top. Je to kolektivní sport a vrcholem jsou oslavy, když se týmu něco povede. Když jsme udělali se Spartou double, bylo to nádherné. Na to se krásně vzpomíná.
Na co budete nejvíc vzpomínat ze Slovácka?
Na všechno. Strávil jsem tady nejkrásnějších pět let, dal jsem tady nejvíc gólů. Kraj jsem si zamiloval. Lidé jsou tady specifičtí, nikde jinde jsem podobné prostředí nezažil. Na Slovácko nedám dopustit. Když budu mít čas - chuť bude pokaždé -, vždycky se sem budu vracet.
Fanoušci fotbalového Slovácka se loučí s Liborem Doškem, který končí profesionální kariéru.
Nemrzí vás, že jste si se Slováckem nezahrál poháry?
Člověk nemůže mít všechno. Ale byli jsme mistry Moravy, takže pohár jsem tady pozvedl. Někdy jsme se Evropě přiblížili, ale na to, abychom tam byli, jsme nikdy neměli. Ale to mě nemrzí, zažil jsem tady krásná léta.
Cítil jste, že v některou chvíli jste na poháry měli šanci?
Někdy jsme se tomu v určité fázi sezony trochu přiblížili. Udělali jsme dobrou šňůru, pak se nám ale zase povedla taková, kdy jsme neudělali ani bod. Byly to sinusoidy. Je škoda, že výkonnost nebyla stálá. Ale tak to holt bylo, to je fotbal.
Jak vidíte svoji budoucnost?
Já ji vidím krásně...
Mluví se o tom, že z vás bude vedoucí brněnského mužstva.
Jsou nějaké možnosti, teď o nich ale mluvit nebudu. Teď to nechám otevřené.
