Prozraďte, kde se zrodil váš triumf?
Nechci trenéra moc chválit, abych to od spoluhráčů nedostal sežrat, ale určil velmi dobrou taktiku. Nechtěli jsme zalejzat, hráli jsme hodně vysoko, hodně jsme sparťanům narušovali rozehrávku. Potom neměli čas a prostor, aby něco tvořili. Naopak jsme sami vyráželi do nebezpečných protiútoků. Po prvním gólu se nám hrálo dobře, což potvrdila fantastická akce před druhým gólem. Za stavu dva nula už se nám dýchalo dobře.
Překvapilo vás, že jste Spartu k ničemu nepustili?
Měli jsme obrovskou chuť a touhu odčinit poslední zápasy, které se nám se Spartou tolik nepovedly. Teď nám navíc chybějí evropské poháry, takže to byl zápas na úrovni Evropské ligy. Jsme šťastní, že jsme ho zvládli.
Největší rozdíl byl v čem?
V nasazení a obětavosti. Chtěli jsem ten zápas vyhrát a bylo to na nás vidět.
Trenér Koubek vám speciálně rozebral předešlé zápasy se Spartou, ve kterých jste neuspěli. Pomohlo to? Co všechno chtěl zlepšit?
O tom bych asi nechtěl mluvit. Za všechno můžu říct: Bojovnost a neuhýbat ze soubojů. A do toho přišla trochu jiná taktika. Myslím, že jsme jeho pokyny splnili do puntíku. Jen škoda, že jsme nedali na tři nula, aby byl v závěru ještě větší klid.
Zápas byl znovu vyhrocený. Jak jste prožíval všechny své strkanice?
To jsou emoce, po zápase jsme si všichni podali ruku a bylo to v pohodě. Ano, při zápase to vyhrocené je, to k tomu prostě patří, atmosféra bývá elektrizující. Ale nemyslím, že by mezi námi probíhaly nějaké velké urážky. Spíš jsme se hecovali.
Fanoušci Sparty na vás znovu pamatovali a skandovali, že jste hovado.
Jsem zvyklý... Jsem ovšem rád, že naši fanoušci se nenechali zahanbit a chránili mě. Bylo nepříjemné, když se to před dvěma lety stalo poprvé. Teď už bych to neměnil.
Slyšíte všechny urážky?
Mám uši... Ale snažím se, aby mě to spíš vyhecovalo ještě víc.
Teď abyste to od sparťanů přímo vyžadoval.
To zase ne (úsměv). Je na nich, jak dlouho vydrží. Ale asi to tak bude až do konce mojí kariéry.
