U hospody před jihlavským stadionem se pálily dýmovnice a nažhavení fanoušci vyřvávali: "Jardo Blažku, my ti děkujem." Na tom přece není nic divného, když brankářský veterán za Jihlavu chytá. Jenže jeho jméno oddaně skandovalo přes 200 příznivců Sparty, kteří do Jihlavy přijeli.
Tolik si na Blažka zvykli, že ho pořád považují za svého. "Cítím to úplně stejně. Dvanáct let v jednom klubu nejde jen tak zamést pod koberec. Hrát proti Spartě je prostě zvláštní," říkal Blažek po utkání, které mělo pikantní kulisy a skončilo remízou 1:1.
Bezmála 40letý brankář nejenže nastoupil proti Spartě, ale také chytal jubilejní 400. ligové utkání.
Moc práce kupodivu neměl, mladík Kadlec ho v 11. minutě po dlouhém sólu mazácky prostřelil a pak už se Sparta téměř neprosadila. Skoro to vypadalo, že ji bývalý tahoun z jihlavské branky uhranul očima. Za celý zápas na Blažka mířily jen tři střely. "Po pravdě, čekal jsem to těžší," pousmál se při diplomatické reakci.
O někdejším klubu se neslušelo mluvit špatně, přitom Sparta nepřesvědčila. Kdyby se sečetly všechny nadějné situace, museli být hosté za remízu rádi. Jihlavské vyrovnání zařídil z ofsajdu ligový kanonýr Tecl.
Byla to pro něj desátá trefa v sezoně. Málokdy najde fotbalista větší motivaci před utkáním, než když nastupuje proti kamarádům. Blažkovi jich ve Spartě zbyla spousta: "Ale nebojte, dresy jsem si nepletl. Za rok na Vysočině už jsem si na ty jihlavské žluté zvykl."
A jak zápasy proti "svým" prožívají trenéři? Podobně, jen své emoce dokážou líp zkrotit.
I když Jiří Plíšek měl v neděli problémy. Utkání s Teplicemi, kde strávil tři roky, pro něj bylo obzvlášť prestižní. Potřeboval potopit bývalý klub, aby ten jeho současný vykročil z bídy. Povedlo se, Hradec Králové zvítězil 2:0 a aspoň trochu se vzdálil ode dna. "Moc jsem si přál, abychom vyhráli. Zápasy s Teplicemi pro mě asi navždy budou trochu zvláštní," přiznal trenér, který si v Teplicích pořád drží byt.
To třeba Miroslav Soukup se od Slovácka odstřihl. Ještě v srpnu tam šéfoval, zato v sobotu už byl soupeřem. Na zteč vedl České Budějovice. Výsledek 0:0 ho zklamal: "Ale ne kvůli tomu, že jsme hráli proti Slovácku. Nikdy nemám ambice, že je nějaký zápas důležitější a jiný méně." Na lavičce se opravdu choval jako jindy, většinu utkání proseděl a ničím nevybočil. Udržel si klidnou tvář a výraz bez emocí.
O Slovácku by přitom mohl vyprávět hodiny, všechny hráče zná do detailu. Pomohlo mu to? S ohledem na výsledek spíš ne. "Sebepodrobnější analýza a znalost soupeře vám zápas nevyhraje," řekl Soukup po souboji proti svým.
