Obránce Jakub Hora pak vyprávěl, jak se výbuch dohrával: „Trenér Vavruška byl hodně naštvaný, tím pádem ani moc nemluvil. Vyčinil nám, ale ještě víc asistent Džimis Bekakis.“
Vavruška se nad tím pousmál. „To asi někdo v kabině usnul. Že já nemluvil? Pětadvacet minut určitě, ještě dnes mě bolí hlasivky,“ ukázal na svůj krk. „Řadu věcí jsme si řekli, já i Džim. O něm se ví, že bývá velmi adresný a konkrétní, ale někdy to je nutné.“
Že by kardinální selhání pramenilo z malé pokory k druholigistovi, to si Vavruška nemyslí. „Nepodcenili jsme nic. Dokonce jsme se chystali na pohár víc než na ligu. Asi se budete smát, ale předtím na Štěchovice trvala naše příprava dva dny.“ Na Pardubice ani tenhle čas nestačil. „Udělali jsme si špatné jméno a minimálně tři špatné dny. Což je dost, protože život je krátký.“
Nový trenér přišel na Stínadla s herní perestrojkou, ale zároveň bez kouzelného proutku. Sebere čas, než se aktivní pojetí vryje hráčům pod kůži. A z toho pramení trable.
„Asi máme dar se do těchhle komplikací dostávat. Vážím si toho, jakou práci jsme za měsíc a půl letní přípravy udělali, tvořilo se to v bolestech,“ líčí Vavruška. „A ve chvíli, kdy to máme zhodnotit a nakopnout sezonu, uděláme z 2:0 s Olomoucí 2:2 v 90. minutě. Proti Bohemians jsme se dostali do situace, že musíme. Teď s Ostravou jsme zase museli...“
A skláři to zvládli, byť šťastným gólem Jablonského v závěru. Vavruška chválil defenzivu, útočnou fázi už méně. „Tipuju, že jsme drželi míč 60-70 procent času, takže na můj vkus mi chybělo víc ruchu v pokutovém území. Nejlepší situace vznikly, když jsme si dovolili víc, třeba při hře jeden na jednoho, pak z toho byla šance. Ale zatažená údržba a hra na centry, to nám nešlo,“ analyzoval trenér hru proti Baníku.
V sobotu zkusí Teplice přivézt první ligové body z venku, cestují do Brna. Anebo potvrdí, že zbožňují trable?
