„Ale když se vlastně kouknu do mých statistik, penalt jsem zneškodnil docela dost. Necidovi ještě za Příbram, pak už v Teplicích Bakošovi, minule Dočkalovi na Spartě, teď Pospíšilovi. V lize jsem jich možná víc chytil než pustil, ale nevím přesně.“
Se skromností sobě vlastní však své zákroky zlehčuje. „Penalta je spíš o štěstí. Podívejte, jak je brána velká,“ poukázal po remíze 2:2. Pokutový kop vyrazil už ve 4. minutě, důležitý zásah! „Rozhodoval jsem se podle toho, kdo půjde kopat, trošku i podle rozběhu. Risknul jsem pravou stranu a vyšlo to.“
Zkraje sezony se stejný kousek jako Slavíkovi povedl i Filipu Radovi z Dukly; plzeňský Kovařík penaltu překopl a v dalším zápase ji Rada chytil libereckému Šuralovi. „I já si to užívám, ale vyměnil bych to za tři body,“ doznal Slavík, který se do branky dostal po zranění Grigara. „Většinou jsem náhradník, pravidelně chytám po dvou letech pár zápasů. Snažím se udržovat v co nejlepší kondici, a když přijde zápas, mám radost, pokud se mi daří.“
Což byl právě nedělní případ, teplický poctivec lapil ještě plno tutovek jabloneckých Galacticos včetně sólového „nájezdu“ Mingazova. „Ustál jsem to do poslední chvíle. Kdybych spadnul, asi bych to neměl. Naštěstí on si udělal krátkou kličku, být o metr delší, jsem bez šance,“ odfoukl si Slavík.
Teplický trenér David Vavruška mu vysekl poklonu. „Byl to jeho zápas a hrozně mu to přeju,“ vzkázal kouč. „Sláva je obdivuhodný, že jako dvojka udělá obrovskou práci pro naší jedničku. Není to typ, který by si pozornost vynucoval. Ví, že každý má v týmu svoji úlohu.“
Když si Grigar pochroumal rameno, ta Slavíkova se změnila. „Šokuje mě, jak je vždy připravený, to je velké umění. Tři měsíce se nedostane do brány, pak do ní vleze a máte pocit, že tam je pořád,“ podotýká Vavruška. „Je obrovský profík. Někteří se nedokáží připravit, ani když hrají každou sobotu. Tím nemyslím naše hráče, ale jiné.“
