Co se stalo, že jste momentum v Teplicích nevyužili?
Když jsme vyrovnali na 2:2, cítil jsem, že bychom mohli být na koni. Přišly další zbytečné, individuální chyby, špatný důraz vpředu i vzadu, podklouznutí ve vápně, zle trefený balon při veliké šanci Čermáka. Situace, které nás ničí. Proto jsme tam, kde jsme. Dvěma góly jsme ukázali sílu, ale pak i naše slabiny.
Obrana už zase lavírovala, jak vás to štve?
Předtím s Libercem jsem ji za bezbrankovou remízu chválil. Uhraješ nulu s mančaftem, který má na evropské poháry, a tady dostaneš pět gólů? Po vyrovnání se mi zdálo, jako bychom tomu nechtěli věřit. Připadalo mi to ve stylu: Co teď uděláme? A pár minut nato už zase o dvě branky prohráváme, což rozhodlo. Je vidět, že to je třeba otázka hlavy, blokáda tady bohužel je. O to víc mě to mrzí.
Teplice - Budějovice 5:2, sedm branek v duelu nejhorších, domácím se ulevilo |
Třikrát jste inkasovali po standardní situaci. Dělají vám problémy?
Tohle mě neskutečně štve. Připravujeme se, studujeme to, vidíme, jak Teplice standardky zahrávají, pouštíme si jich „iks“. A stane se tohle. To je nedůraz, osobní disciplína a zodpovědnost každého hráče v prostoru, kde je, aby hlídal svého soupeře. Tyhle maličkosti nás neustále ničí. Střídáme kombinovanou a zónovou obranu, ale nefunguje to. Před gólem na 2:3 jsme mohli balon dvakrát uklidit do bezpečí, ale špatně ho trefíme a domácím odevzdáme. Přijde centr a náš hráč podklouzne. Když to vidím, pění mi krev, to nás sráží. Já vím, že to je nervózní, že jsme pod obrovským tlakem. Kluci jdou na hřiště a je v nich obava, co se stane.
Co s tím?
Snažíme se je neustále motivovat, neustále povzbuzovat, neustále jim dávat odvahu, ale pak už je to na nich na hřišti. Z lavičky můžete dát impuls, hecovat, burcovat, aby to nevzdávali. Jediné pozitivní je, že to nevzdali. Mrzí mě labilnost výkonu. Najednou jsme top, ale místo abychom toho využili, jdeme zase dolů.
Nigerijec Adediran, autor dvou gólů, naskočil až jako náhradník za zraněného Trummera. Proč nehrál od začátku?
Protože jsme se tak rozhodli. Měl jsem v minulých zápasech dojem, že byl – nechci říct – uražený, ale smutný. Měli jsme spolu super rozhovor, absolutně jsme se sjednotili. On je kluk, který má potenciál, dokáže v těžkých chvílích uhrát balony. Na druhou stranu to není jen o něm, ale o celém mančaftu. A to jsme si vyříkali. Opravdu makal. Vyzdvihnout chci i Ondráška, uhrál neskutečně těžké míče, burcoval to. Musíme se ale zbavit triviálních chyb.
Vidíte ještě naději, nebo je situace Dynama beznadějná? Konkurence utíká, máte jen dva body.
Musíme se oprášit a jedeme dál. Ztráta narůstá, potřebujeme to odšpuntovat. Zápasy, v nichž máme šance, musíme zlomit. Pak bude sebevědomí daleko větší. To je otázka hlavy, ale i kvality, o tom nebudeme pochybovat. Tepličtí nás předčili v obrovském důrazu. Ale dokud šanci máme, budeme bojovat, stoprocentně nic nevzdáváme. Po pauze máme Slavii, obrovského favorita, uděláme maximum, abychom ji potrápili. A pak jsou stěžejní zápasy, které musíme zvládnout, Boleslav, Pardubice, abychom dokázali plamínek naděje držet a ještě na něj sáhnout ve větší míře. Budu kluky burcovat dál. Věřím, že ten plamínek na konci tunelu čapneme.
V pohárovém zápase s Táborskem jste nechal koučovat asistenta Jiřího Novotného. Proč?
Je taky dobré, aby hlavní trenér dokázal někdy vypnout, protože je pod obrovským tlakem. Já jsem v něm nejen v zápasech, ale momentálně každý den. Byl jsem docela rád, že to Jirka vzal. Komunikace mezi námi je super, nejen s ním, i s Pavlem Kučerou a Mírou Jirkalem. Snažíme se to koučovat, není to jen o mně, ale o celém realizačním týmu.
